Víkend , pivo, vepřík a PDA

Neděste se předem na první pohled nesmyslného názvu mého spotu. Vše uvedu pěkně do souvislostí a vy zjistíte, že některé věci se nezdají být tím, čím ve skutečnosti jsou. A naopak.

16. dubna o sedmnácté hodině dvacáté sedmé minutě jsem začal držet dietu. Ne že bych snad dostal nějaký rozum navíc nebo se nedejbože na stará kolena stal vegetariánem. Ale má jinak sympatická baculatost, jíž jsem bez jakéhokoliv zásahu všemocného konsorcia W3C zdědil po svých rodičích, začínala přinášet problémy v oblastech života, o kterých se jinak cudně mlčí a jejichž jediným veřejným průkopníkem je novácké Peříčko. Zkrátka už to nešlo jako zamlada i vydal jsem se na dlouhou a strastiplnou cestu úpravy své hmotnosti. Vznešeně se celému postupu říká redukční dieta. Každá redukce navíc přináší jeden pozitivní efekt a tím je vyšší rychlost v pohybu. Ostatně – při tvorbě internetových stránek to platí obdobně a přestože se jedná o bolestivou proceduru, přináší všem zúčastněným vyšší kvalitu prožitku.

Nastoupenou ušlechtilou cestu mi trochu zkomplikoval každoroční sraz počítačových šílenců, který se koná v úhledném prostředí sympatického autokempu nedaleko Hradce Králové. Konečně, jejich web si můžete prohlédnout, ale pouze na vlastní riziko. Bez ohledu na katastrofické webové stránky a bez ohledu na fakt, že ve vedení každé firmy (autokemp nevyjímaje) se najde minimálně jeden blbec, který je schopen vám svou pouhou přítomností pokazit celý večer, se sraz vydařil.

Sluníčko slušivě hřálo, opeřenci vyřvávali nepřekonatelnou superstarskou Veď mě dál, kdysi živé prasátko se tiše, ale lákavě připékalo nad bukovým a třešňovým dřívím, pivní chladící systém zamilovaně šveholil láskyplnou píseň O žízni, přítomným dámám to neskonale slušelo a vůbec vše bylo prozářené optimistickou svatozáří. To vše až do okamžiku, kdy jeden z přítomných nevydržel absolutní absenci pokročilé počítačové techniky uprostřed velebných hvozdů a vykouzlil z umně ukryté kapsy miniaturní PDA v ceně bratru čtyřicet tisíc českých zlatých.

Má webdesignerská dušička divoce zaržála radostí a já se začal těšit, jak si konečně prohlédnu svá do dokonalosti vypiplaná webová dílka na zařízení, o kterém jsem matně tušil, že existuje a které jsem zatím letmo zahlédl pouze v amerických seriálech. Prohlásit, že jsem byl zklamán zdaleka nevystihuje míru frustrace, jež se mě zmocnila při pohledu na úvodní stránku svého webu. Je samozřejmé, že sebekritický jedinec, za něhož se považuji, hledá chybu nejdříve u sebe. Po třech hodinách a sedmi pivech jsem kapituloval a usoudil, že stala-li se chyba, nenachází se tam, kde bych ji očekával, nýbrž u výrobců těchto jistě geniálních zařízení. Podpora CSS je natolik mizivá, že si ani nezaslouží publikaci a tak jediné části mého webu, které obstály se ctí, jsou stránky s referencemi. Ty jsou ovšem tvořeny zastaralým tabulkovým kódem.

Zdá se tedy, že technologie zase jednou předběhla svou dobu a pro nás, webdesignery, se prozatím na lepší časy neblýská. K tolikrát proklínanému JESPRPu přibyl další kousek, který nám bude zřejmě ještě dlouho působit vrásky na čele. Což je škoda, protože koneckonců by jistě stačilo umět na taková chytrá zařízení poslat jiný styl. Což ale, pokud vím, je hudba vzdálené budoucnosti. Tudíž se musím chtě nechtě smířit s tím, že má dílka na PDA budou vypadat jako rozebrané puzzle a nejsem schopen s tím cokoliv udělat.

Ostatně majitel zmíněného zázraku techniky je s dosavadní situací smířen a vcelku si ani moc nestěžoval. Nebylo komu a první várka propečeného vepřového se právě servírovala mezi orosené půllitry.

Tuhou dietu už zase držím a PDA si prozatím pořizovat nebudu.

31. 5. 2004 10:29 – Trvalý odkazKomentáře (8)

Blogforum je na světě

Snad nám, kecalům, bude k užitku nově spuštěné Blogforum, za jehož spuštění je odpovědný Roman Rogner. Protože se i já se občas pěkně potrápím s jinak rozumným Bloxxy, věřím, že odpovědi na některé své otázky zde časem naleznu. Věřím, že ano a Romanovi držím palce. Tak.

20. 5. 2004 12:01 – Trvalý odkazKomentáře (2)

Lesk a bída webů cestovních kanceláří

Není to tak dávno, co jsem vám nabídl k potěše barvami hýřící webík cestovní kanceláře FIRO TOUR. Tato prezentace je ovšem natolik surrealistická, že se majitelům kanceláře nepodařilo mě přesvědčit, abych své v potu tváře vydělané zlaťáky utratil právě zde a těšil jsem se na dovolenou na gauči. Bohužel situace se zkomplikovala v okamžiku, kdy se má přítelkyně, jinak vcelku peciválka, probrala ze zimního spánku a pravidelně každý večer mě přesvědčuje, že je naprosto, ale skutečně naprosto nutné vyrazit k mořskému pobřeží obnovit loňské opálení a utratit co nejvíce těžce naspořených peněz. Mých, pochopitelně.

Budiž, v zásadě nejsem proti. Představa tiše šumících palmových hájů, uklidňující šplouchání mořského příboje, půvabné mladé děvy oděné jen v to nejnutnější, oblázkové pláže v blízkosti hotelového pokoje, v němž lednička tiše ševelící hlídá baterii vychlazeného plzeňského, odpočinek a pohoda, to vše mi není cizí. A protože jsme domácnost navýsost moderní, která se může pochlubit i připojením k internetu, nesl se včerejší večer ve znamení brouzdání celosvětovou pavučinou.

Má přítelkyně má celkem vyhraněnou představu a rozhodla se, že se mi bude líbit v Černé Hoře (mínila pochopitelně tu na Jaderském pobřeží, nikoliv, jak jsem se okamžik mylně domníval, Černou horu u Janských lázní). Než se však dostanu k vylíčení toho, co všechno jsou schopni profesionální webdesigneři vymyslet, musím uvést na pravou míru jednu drobnost. Letos se totiž rozhodl i můj exotický bratr, který je povahou nehorázná držgrešle typu Molierova Lakomce, že protentokrát učiní výjimku a vyrazí s námi. Nejspíš ve mně tuší sympatického sponzora. On ovšem na rozdíl od nás moderní není a vrcholem jeho vztahu k technice a úlitbou informační společnosti je vlastnictví mobilního telefonu neurčité značky. Ovládá ho celkem hbitě, ale pokud vím, dodnes se mu nepodařilo při psaní SMS objevit otazník. Jeho zprávy pak povětšinou vypadají nějak takto: JAK SE MAS OTAZNIK. K internetu chodí nepravidelně ke svému o málo technicky zdatnějšímu kolegovi. Jedinou možností, jak mu zaslat odkaz na stránku s hotelem, kde bude trávit sluncem prozářené dny, je tudíž standardní a levná esemeska.

Maje dosud na paměti frustrující zážitek z minulého společného surfování, ujal jsem se diplomaticky myšátka osobně. Volba padla na údajně nedostižný hotel v černohorské Budvě s pyšně znějícím jménem Aleksandr. Prima, google zase zabodoval a po zadání slovního spojení budva hotel aleksandr ochotně vyplivl odkaz na stránku cestovní kanceláře, jež je vcelku důvěryhodná a vozí turisty povětšinou i opačným směrem. Kovotour znělo mým uším dobře, tak šup do díla. Výsledek – navigace v nedohlednu, odkaz na hlavní stránku chybí, www.kovotour.cz v patičce webu je kdovíproč neaktivní a elegantní grafické tlačítko Zpět mě pochopitelně vrátilo zpátky tam, kam jsem nechtěl, tedy ke google. Hm. Záhadně znějící zkratka ½ SWCB v přehledu termínů mi povědomá nebyla, vysvětlení chybí. Přesně v tom okamžiku se stalo to, co udělá každý správný OUI, když ho tvůrce zmate. V patičce uvedený mobilní telefon je jeho spásou a záchranou. Zapíšeme do debilníčku a ráno zavoláme. Jak prosté, milý Šerloku.

Ještě o trochu hůře dopadla další známá cestovní kancelář s ocelářsky znějícím názvem Vítkovice Tours (mimochodem, nepochopil jsem rozdíl mezi adresou www.vitkovicetour.cz a www.vitkovicetous.cz ). Protože jsme však první uvedenou webovou adresu znali z papírového katalogu, netápali jsme příliš a googlík zůstal ležet ladem. Přesto jsem to jenom pro formu zkusil. Vyzkoušejte zadat vitkovicetour a dozvíte se děsnou spoustu užitečných informací, což je důkazem skutečně kvalitního SEO. Statečně jsem se proklikal následující cestou (prosím, zkuste to také):

Černá Hora a Srbsko – Budva – Hotel a apartmány Aleksandr – Dvoulůžkový pokoj s balkonem – Zobrazit termíny – 9. 6. 2004 – Podrobnosti + objednávka.

A poté zkuste uvedenou webovou adresu poslat svému kamarádovi formou SMS. Budu vám držet palce.

Abych vše shrnul, během svého malého praktického testíku jsem názorně ukázal dvě zásadní chyby, které dokáží OUI řádně znepříjemnit život:

  • nešťastně použité rámce stvořené nejspíš záměrně tak, aby se OUI (Obyčejný Uživatel Internetu) nenudil a postrádající to nejdůležitější, totiž odkaz na hlavní stránku
  • nehorázný matematicko-fyzikální výraz v adresním řádku je také slušnou pomstou chudákovi turistovi
  • mrňavé pídipísmo už mě tolik nedeprimuje, neb jsem si zvykl. Má družka nikoliv, takže je ochuzena o spoustu zajímavých informací
  • a tisk? u kanceláře Kovotour jsem po chvíli bádání objevil miniaturní obrázek tiskárny, ale sympatická ručička se při rejdění nad ní odmítla objevit. Vítkovice Tours nic podobně sympatického pro jistotu ani nenabízí

Co dodat? Když Vilém Málek (Interval.cz) tvrdí v sekci Kritika webu, že to, co nám v této rubrice servíruje na stříbrném podnose, je reálný stav českého internetu, má bohužel pravdu. Naděje na změnu mizivá a OUI není žádný pitomec. Což se ovšem, při vší úctě, o některých webdesignerech tvrdit nedá. Dobro došli na Jadran.

20. 5. 2004 08:45 – Trvalý odkazKomentáře (4)

Kolik snese webdesignerská duše. Aktualizováno!

Nechal jsem se ukecat, což se mi poslední dobou stává podezřele často. Jeden z mých mnoha kamarádů mi bezelstně – řečeno obchodnickou mluvou – dohodil skvělý a finančně lukrativní kšeftík. Čistě mezi námi, dávejte si bedlivý pozor na přátele, kteří dialog s vámi začínají kouzelnou větičkou: „Hele, chceš si snadno vydělat dobrý peníz?“ Snadný výdělek se totiž s železnou pravidelností stává tou nejhorší noční můrou, jakou jste doposud zažili. Nehledě na fakt, že vaše útlocitná webdesignerská dušička, zakládající si na čistém beztabulkovém webu a maximální přístupnosti a použitelnosti hlasitě protestuje nad grafickým návrhem, který vám kamarád promptně zašle. Rychle po sobě pak přichází několik rozporuplných duševních stavů, o kterých jste dříve jenom slýchávali: překvapení, úžas, znechucení, lítost, rozdvojení osobnosti (u slabších povah i nervový záchvat), apatie a to přesně v uvedeném pořadí.

Vím ale z vlastní zkušenosti, že nakonec – ostatně jako téměř pokaždé – zvítězí mamon a rozum se tiše uklidí do koutku a trucuje. Přesně totéž potkalo mě tento týden. Pravda, měl jsem být opatrnější už v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že oním dobře platícím klientem je reklamní agentura a že na výsledné webové dílko strašně, děsně, úplně moc spěchají. Nebyl jsem ale ve střehu a nakonec jsem kývnul, ačkoliv v hloubi duše jsem větřil zradu. Poté jsem si ale řekl, že úspěšná reklamní agentura musí nutně disponovat šikovným až kreativním grafikem. A bafnout grafický návrh a nakódovat do XHTML je pro mě hračka na jedno odpoledne. Bác ho. Život mě zase přesvědčil, že cesty osudu, který bychom tak rádi měli ve svých pažích, jsou vskutku nevyzpytatelné a ubírají se roztodivnými cestičkami.

Z grafického návrhu dodaného mě ochotně, bryskně a zdarma se vyklubalo dílko, které coby reklamní leták nebo televizní spot až tak špatně nevypadalo. Pro zarytého tabulkáře by jeho rozkouskování a opětovné složení znamenalo úchvatný zážitek a radost ze života. Mě způsobilo trauma. Navíc jsem se nadřel jako kůň a výsledek je sice technicky – řekněme – zvládnutý, ale čestné místo v mých referencích neobsadí ani omylem. Zkrátka, vyrobil jsem něco, o čem sám pochybuji a o jehož přínosu pro reklamní agenturu nejsem zdaleka přesvědčen. Porušil jsem většinu zásad o tvorbě webu, které tak rád a hlasitě hlásám a to prosím jenom proto, že jsem bez přemýšlení a uvažování na výše řečenou obchodnickou otázku kývnul. Inu, moje chyba.

Jenže člověk asi musí čas od času udělat něco pro svou obživu, protože jenom z dodržování svých zásad nepřežije. A přežije-li, nevyhodí si z kopýtka. A vyhodí-li si, bude to nuzné kopýtko. Tudíž do mých referencí opět přibylo nechtěné dítko, k němuž se raději znát nebudu. Zapomenu na něj u břehů Jaderského moře.

A poučení? Neslibujte předem. Slibujete-li, použijte pro jistotu decentní negativistický dovětek zvaný NEJEZ (nevím, jestli to zvládnu). Možná trochu alibistické, nicméně funkční :)

Aktualizováno

Ukecal mě nejen klient, ale i vy, milí čtenáři, takže nakonec jsem se po těžkém duševním harakiri rozhodl, že vám výsledné dílko ukáži. Ověřenou pravdou ale nakonec zůstává, že všechno zlé je k něčemu zlé a naopak. Vyjádřeno stručně, klient se po přečtení mého spotu a následných komentářů rozhodl, že v dohledné době dojde k redesignu a to dle mých skromných návrhů a připomínek. Znamená to jediné. Postavím web pro reklamní agenturu tak, aby splňoval přísné normy přístupnosti a použitelnosti, přitom respektoval corporate identity klienta a navrch byl graficky úchvatný. K tomu mi dopomáhejte všichni a až se tak stane, rád se pochlubím, co jsem vymyslel. Takže jukněte, jak by web moderní web vypadal neměl: Melvin s. r. o..

14. 5. 2004 08:30 – Trvalý odkazKomentáře (12)

Váš prohlížeč bohužel nepodporuje vnořené rámy

Jsem politický analfabet a dobrodruh. Zákulisní politické tahanice a jejich důsledky mě nechávají vcelku chladným, protože už vím, že nic v životě lidském není dokonalé. Dokonce si osobně myslím, že dokonalá státní správa věcí veřejných neexistuje nikde na světě. Důkazů nalézám dnes a denně kolem sebe dostatek. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť moc čtu.

Přesto se trochu idealisticky domnívám, že můj daňový příspěvek mizející kdesi v bezedných hlubinách státního rozpočtu má svůj smysl a že za své peníze mám právo na kvalitní protislužbu. Nejspíš jsem ale jenom snílek a fantasta z rodu Baronů Prášilů.

Fakt, že webová dílka pocházející z dílny státní správy jsou všechno možné, jenom ne přístupná a uživatelsky přívětivá, víme všichni. Jsme zvyklí a s mírným optimismem doufáme, že nový zákon vnese řád a pořádek do panující džungle. Bohužel, poslední příspěvek ze studnice psychedelických webů státních institucí ze mě, alespoň pro dnešek, udělal skeptika. Nakonec, posuďte sami, co bylo s velkou slávou spuštěno dne 6. května roku 2004 ve středočeském Kolíně.

Dalších komentářů se zdržím a nabídnu vám raději krátkou veršovanou glosu, která mě při procházení tímto webem napadla. Všem, kteří na uvedený odkaz kliknou, doporučuji, aby oprášili své znalosti egyptského písma, pokud nějaké mají. Budou jim k užitku.

Já vlastníkem jsem prohlížeče,

ten vám každou hradbu zteče,

zvládne skripty, flash i javu,

leč neporazí státní správu.

7. 5. 2004 11:07 – Trvalý odkazKomentáře (7)

Nejúžasnější HTML kód všech dob

Budu stručný, zakopnul jsem o tento web náhodou při procházení fóra na Grafice.cz a protože tam možná málokdo z vás zavítá, chtěl bych vás potěšit pohledem do útrob webu, jaký jste možná ještě nikdy nespatřili. Dopřejte si doušek šňapsu, přeskočte intro, zobrazte si zdrojový kód a kochejte se – Harley :)

6. 5. 2004 14:21 – Trvalý odkazKomentáře (14)

A zase ty odkazy

Jiří Bureš se na svém ConBLOGU opětovně zabývá podtrháváním odkazů. Je to jistě záslužná činnost, ale jak ukazuje letitá praxe, to by si člověk mohl játra vymluvit a výsledkem jeho pedagogického snažení je stále přetrvávající chaos. Jak se zdá, webdesigneři prozatím odmítají pochopit, že odkazy (nejen v textu, ale i v hlavní navigaci) jsou páteří každého webu. Jejich hlavním cílem by mělo být (ovšem zhusta není) dostatečně odlišit odkaz od jiného textu (nadpisu, zvýrazněného textu a tak dále a tak podobně). Pohříchu, jak se tak porozhlížím po českém, ale i zahraničním internetu, ve webdesignerském řemesle panuje nadvláda líbivosti nad užitečností. Webdesignerům (nebo grafikům?) je evidentně proti srsti podtrhávat odkazy, protože jim to přijde takové nějaké divné. Vypiplaný grafický layout se spoustou různobarevných módních výkřiků přeci nezabije nějakým blbým podtržítkem, že? Výsledkem zmíněného přístupu je přinejmenším zmatení OUI (Obyčejného Uživatele Internetu), jako se stalo léta páně roku tohoto mé družce.

Má přítelkyně je poměrně inteligentní tvor. Během necelých pěti minut si dokonce osvojila dálkové ovládání fungl nové televize, kterou si kvůli jakémusi stupidnímu seriálu doslova vybrečela. Ovládání CD přehrávače vzdorovalo jenom o pár minut déle a zánovní vysavač, kterému díky tichému chodu přezdívám Temelín, nekladl odpor téměř žádný. Nejspíš je to dáno tím, že výrobci zmíněných zařízení jsou vůči svým zákazníkům mnohem vstřícnější než leckteří profesionální webdesigneři.

Jednou při podvečerních toulkách sympatickými zákoutími světové sítě udál se v bledé září monitoru následující rozhovor, kde já, jako poučený uživatel jsem zabrousil do učitelského řemesla a snažil jsem se jí lidsky přiblížit princip fungování webové stránky (bohužel už si nepamatuji, na kterém konkrétním webu jsme se zasekli, ale příkladů se jistě najde dostatek). Předesílám ještě, že má milovaná patří do poměrně početné rodiny smrtelníků, kteří mají k myšoidnímu ukazovátku ničím nepodloženou nedůvěru až ostych.

Přítelkyně: „Tak jsem si tu stránku přečetla, jak se teď dostanu dál?“

Pedagog: „Inu, to je jednoduché, klikneš na nějaký odkaz, ten je vždycky podtržený a zavede tě dál.“

Minuta hlubokého ticha, rejdění šipkou po obrazovce, povzdech.

Přítelkyně: „No, klikám, ale nic to nedělá.“

Pedagog: „Aha, webdesigner je trouba, to podtržené není odkaz, ale nadpis. Jasně, už to vidím, odkazy jsou ty, co jsou jinou barvou, zkus to teď.“

Přítelkyně: „Tak klikám na tenhle modrej nápis a zase nic, jdu si raději uvařit kafe.“

Pedagog: „Vydrž, to je taky jenom nadpis, jenomže jinej. Podívej, je to vlastně jednoduché, odkaz je hlavně text, nad kterým se ti objeví místo šipky taková elegantní ručička.“

Delší odmlka, ukazovátko poletuje po ploše monitoru a jako mávnutím kouzelného proutku se proměňuje tu na ručičku, tu na šipku v závěsu s jakýmsi nápisem, občas se ztratí, aby se zase jásavě vynořila na jiném místě. Klik!

Přítelkyně: „To se na to vykašlu, tam já přece nechci, to mě nezajímá!“

Vítězné kliknutí odválo mou trpělivou přítelkyni na stránku nabízející precizní a levný mobilní telefon. Nešťastná myška letí do kouta obýváku, má družka vstává a hrdě odchází se slovy:

„Ten internet je na mě moc složitej, i když mám maturitu. Hele, najdi mi to a vytiskni, já si to u kafíčka přečtu. “

Webdesigneři, vzpamatujte se!

Doporučuji přečíst:

Základy správné navigace

6. 5. 2004 08:01 – Trvalý odkazKomentáře (12)

Pohádka o prohlížeči

Jako většina zdravých lidí mívám sny. Někdy dost divoké, jindy oplývající netušenými erotickými radovánkami a občas mívám sny, které nelze jednoznačně zařadit do nějaké škatulky. V noci před vstupem naší maličké zemičky do Evropské unie se mi zdálo o prohlížeči a z útržků, které si vybavuji, jsem poskládal následující syrovou pohádku se špatným koncem. Nazval jsem ji pracovně:

Jak obyčejný prohlížeč ke štěstí nepřišel

Narodil se jednoho jásavého jarního dne obyčejný prohlížeč. Neměl žádné slavné předky a tak nezatížen syndromem úspěšného otce žil spokojeně a přežíval bez stresů a nerváků na okraji společnosti. Je pravda, že mezi ostatními prohlížecími Mercedesy a Rolls-Royci vyhlížel trochu ošuntěle a v dnešním rozkošatělém a přetechnizovaném světě působil tak trochu nepatřičně a vyjímal se asi jako anorektička u dietologa. Přesto ale vše, k čemu byl určen, plnil bez odmlouvání, s pokorou a kvalitně. Neoplýval záplavou roztodivných rozbalovacích lištiček ani nepřehlednou džunglí různých smysluplných i nesmyslných nastavení, které laika matou a odborníka přivádějí do rozpaků.

Vlastně se dá konstatovat, že neoplýval vůbec ničím. Vynikal pouze tím, že prohlížel webové stránky. Nic jiného neuměl a nic jiného také nebylo potřeba. Jeho střízlivý vzhled a naprosté minimum tlačítek z něj dělalo úspěšného favorita v soutěži o co nejjednodušší zařízení určené k toulkám internetovým světem. Lidé, kteří ho znali, měli ho v úctě a rádi s ním pracovali, protože po nich nežádal nadstandardní znalosti v oboru, kterému stejně nerozumějí.

Bohužel díky své jednoduchosti a faktu, že byl zadarmo, neměl za zády bandu reklamních agentů a textařů a mediálních propagačních odborníků ani dostatek tvrdé měny, aby o své existenci mohl dát vědět. Jednadvacáté mediální století je kruté a přezíravé k obyčejnosti. To, co v prvobytně pospolné společnosti mohlo být konkurenční výhodou, v dnešním zmateném světě znamená nepřekonatelný handicap.

A tak se stalo, že opět jednoho jásavého jarního dne obyčejný prohlížeč tiše zesnul a dát sbohem mu přišlo jenom několik excentriků, kteří kráčeli hrdě proti všem a nahlas pronášeli kacířská slova přibližně tohoto znění:

Prohlížeč má webové stránky prohlížet a není jeho primárním cílem Obyčejného Uživatele Internetu přivádět k zoufalství nadměrným množstvím rozbalovacích nabídek a umně ukrytých zásadních nastavení, o jejichž účelu i sami tvůrci mají dost mlhavé představy. Na požádání má stránku vytisknout, zvětšit či zmenšit a to bez ohledu na přání autora stránek, ale hlavně – prohlížet, prohlížet, prohlížet. Nic více, nic méně. On ale opět povstane z popela a prachu zapomnění a vrátí se v plné své jednoduché kráse a užitečnosti pro Obyčejného Uživatele Internetu. K čemuž mu dopomáhej Bůh a Dobrý web!

Jak říkám, mívám divné a fantasmagorické sny, takže pokud vám není jasné o čem píši, slibuji, že příště už se zase budu věnovat praktičtějším otázkám webdesignu. To závazně prohlašuji jako čerstvě zrozený Evropan.

1. 5. 2004 08:21 – Trvalý odkazKomentáře (6)

Nabídka blábolů

Odkazy