Ufouni v českém webdesignu

Pokud se týká mé osoby, jsem zarytý scifista a přečetl jsem z tohoto okrajového žánru vše, co se mi dostalo pod oko (včetně Babičky a Dějin národa českého, což jsou dvě nejryzejší scifárny, jaké znám). Proto asi nepřekvapí, že v koutku duše na mimozemšťany věřím, neboť Vesmír je natolik obrovský a nevyzpytatelný, že i ta nejšílenější představa se dost pravděpodobně může stát skutečností.

Že mimozemšťané (a Ufouni zvláště) unášejí nebohé lidské oběti, o tom se ví už od pradávna. Že se ale vyskytují i v natolik výběrovém řemesle, jakým webdesign bezesporu je, jsem si ověřil až předevčírem. Dva dny mi trvalo, než jsem se rozhodl, že se o pár zajímavých zážitků s vámi podělím. Důvod, který mě dohnal k napsání spotu o Ufounech, je prozaický. Jmenovaná mimozemská banda totiž poctivým pracantům ubírá práci, snižuje zisky a nádavkem ničí jejich dobrou pověst. Přitom lidé to být nemohou, neboť, jak je vám jistě známo už ze školních škamen, lidský druh nese honosný název Homo Sapiens a jeho výsadou je býti rozumným. Ufoun latinským názvem vázán není a může si tedy páchat cokoliv, co je jeho přirozeností. Nebo nepřirozeností.

První trojici Ufounů jsem objevil, jak jinak, v české metropoli. Webofky je název, který sám o sobě naznačuje, že jsme se ocitli v jiném vesmíru. Pohledem do Ceníku a ukázek zákonitě dojdete ke stejnému závěru, k jakému jsem dospěl já. Má vůbec nějakou cenu dnes a denně bojovat s protivenstvím důsledných tabulkářů, stojí za tu námahu trápit se každodenně s rozmary vrtošivých prohlížečů, není zbytečné neustále dokola studovat moderní technologie a zlepšovat svou práci, když párek Ufounů je schopen za dílka uvedená výše požadovat nekřesťanských 18 500 dukátů českých? Skřípám zuby pokaždé, když se s klientem dohaduji o rozumné částce za svou práci a přitom já i zákazník víme, že dílo pocházející z mé dílny bude nést záruku kvality.

Otřepané české přísloví „Ševče, drž se svého kopyta“ mě napadlo při pohledu na stránky jinak úspěšného umělce a surrealisty Pavla Surmy. Ten ke své velké škodě usoudil, že i webdesign je umění (není – webdesign je řemeslo jako každé jiné, ale o tom někdy jindy) a po hlavě se vrhnul do jistě výnosné činnosti. Jeho webík a dílka v referencích obsažená jsou dokonalou ukázkou mimozemské jinakosti. V této souvislosti mě napadla hříšná myšlenka. Najde-li se zákazník, který něco takového zakoupí, potuluje se jenom v naší české kotlině Ufounů víc, než může být lidstvu prospěšné.

A závěr? Žádný nebude. Jenom doporučení. Rozhlédněte se pozorně kolem sebe, je totiž docela možné, že mimozemšťani už jsme všichni. A ti co nás unášejí a pozorují z Vesmíru jsou lidé, kteří vlastnictví rozumu prokázali včas a zdrhli na místa jiná, lepší a ufounůprostá. Hodně zdaru!

22. 7. 2004 14:55 – Trvalý odkazKomentáře (20)

Přerod tabulkáře v beztabulkáře

Ať už se vrtnete kamkoliv na odborné servery zabývající se tvorbou webu, odevšad se ozývá vášnivé volání – tabulky nééééééééé! Načež se na vás, nebohého začátečníka, snese jako lijavec tuna argumentů, proč ne. Všechny dosud publikované argumenty znám a naprosto s nimi souhlasím, protože sám patřím k těm, kteří razí cestičku všem tvůrcům snažícím se o čistý kód zásadně oddělující formu od obsahu.

Jak ale dnes a denně prolézám různá diskusní fóra a rubriky zvané potutelně Kritika webu, povšiml jsem si, že pod tíhou argumentů zarytých kaskádovců se úplně ztratila obyčejná lidská slušnost, která velí: Tvrdím-li někomu, že tudy cesta nevede, nestačí upozornit na značku Slepá ulice, ale je nutné se na křižovatce zastavit a neznalému ukázat tu správnou cestu.

Jinými slovy – chybí mi zoufale jednoduchý a pochopitelný návod, jak se stát z tabulkáře beztabulkářem. Nakonec jsem usoudil, že jsem k této povinnosti povolán já a zde vám předkládám způsob, jak se webdesignersky přerodit. Způsob, který vychází z mé vlastní zkušenosti a o to je cennější a hodný následování, neboť jsem živoucím důkazem toho, že náprava je možná. I když ne snadná.

Návod:

1. spáchejte graficky pěkný, ale tabulkový web v čemkoliv, co zvládá mulión (mulión – po pardubicku hodně) vnořených tabulek

2. udělejte podobných webů pro jistotu povícero, nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit

3. metodou „Tenhle musí z kola ven“ se rozhodněte, který z nich pošlete do světa

4. vystavené dílko beze studu vražte do sekce Kritika webu na serveru Interval.cz

5. nechte se rozsápat na kusy zdivočelou vlčí bandou beztabulkových fanatiků a bez řečí přijměte jejich sžíravou kritiku

6. vzápětí obražte všechny známé servery věnující se tvorbě webu a snažte se pochopit, o čem vlastně ten beztabulkový layout je

7. pořiďte si dostatek dostupné literatury a vezměte studium vážně

8. postavte svůj první nedokonalý beztabulkový webík a opět ho nestydatě vrhněte do stejné sekce Intervalu

9. již podruhé se nechte rozsápat na kusy zdivočelou vlčí bandou beztabulkových fanatiků a opět bez řečí přijměte jejich sžíravou kritiku

10. znovu postavte svůj beztabulkový web a postavte ho dobře na základě kritických připomínek, od této chvíle budete také moderní webdesigner

11. poté už nikdy neposílejte své weby do sekce Kritika webu na Intervalu

12. naopak od tohoto okamžiku se sám staňte členem zdivočelé vlčí bandy beztabulkových fanatiků a kritiků

Sám jsem stejnou cestou prošel, takže pěšinku máte vyšlapanou. Šťastnou cestu.

17. 7. 2004 08:37 – Trvalý odkazKomentáře (63)

Super weby, super rádia, super chaty

Jsem v podstatě reklamovzdorný jedinec a nedílnou součástí mých šesti smyslů se postupem času stal smysl v pořadí sedmý, který sám pro sebe nazývám reklamní hluchota a slepota (diagnóza RCHS). Jedná se o velmi těžké postižení, jež mi občas přináší velmi stresové okamžiky. Abych byl konkrétní – jako jedinec trpící zmíněnou vzácnou chorobou mě totálně minulo davové šílenství točící se kolem Superstar, což kromě jiného zapříčinilo i vážné nedorozumění mezi mnou a mou jinak rozumně fungující přítelkyní. Vím, že se někdy v minulých měsících zmínila o čemsi zvaném Samer Issa. Domníval jsem se ale, že se jedná o bezva čistící prostředek typu Pana Proppera, což jsem také bezelstně své družce sdělil a jal se obrážet internetové obchody s domácími potřebami. Velmi výmluvný pohled, kterého se mi dostalo ani přetlumočit nemohu, ale jako blbec jsem si připadal stejně.

Naprosto stejným způsobem mě minula nedávno ukončená reklamní akce pořádaná severomoravským světoznámým rádiem Čas, nesoucí lákavý název „Chata u moře“. Nejsem lekavý jedinec, ostatně každý den sleduji nováckou Černou kroniku, přesto se mé milované podařilo mě šokovat letos již potřetí. Princip soutěže byl prostinký a v podstatě vzýval národ odkojený Básnickou trilogií o pěti dílech k započetí vlastní tvorby. Výhercem této geniální soutěže stane se šťastlivec, který během třiceti sekund oznámí dychtivému posluchačstvu, co by dělal na chatě u moře, kdyby nějakou chatu měl. A to ve verších. Odměnou stane se pak chata milostivě zapůjčená spolupracující cestovní kanceláří na týden pobytu u mořského pobřeží. Inu, jsme hrdými potomky Františka Ladislava Čelakovského a jak se ukázalo, v každém z nás dříme básnické střevo. A nejen střevo. Přestože mi občas ujede nějaký ten veršík, za nikterak významného veršotepce se nepovažuji. Proto nastal onen šok, když po mě družka požadovala sepsání roztomilé, veselé, hravé, duchaplné ale hlavně vítězné básničky.

Nebránil jsem se příliš dlouho, pamětliv dobré rady mého dědy, dejž mu Pán Bůh lehké odpočinutí, který tvrdil, že základem klidného a dlouholetého vztahu mezi mužem a ženou je co nejmenší (nejlépe vůbec žádný) odpor kladený rozumným ženským požadavkům. Dožil se požehnaného věku. Co ze mě po dlouhém trápení vypadlo si můžete vychutnat na konci mého spotu.

Předem očekávaná neúspěšná účast v soutěži mě ale inspirovala k porozhlédnutí se po internetových stránkách moravskoslezských regionálních rádií s úmyslem objevit nějakou tu perlu, kterou bych mohl ukazovat začínajícím mistrům webdesignerského řemesla jako zářný vzor. Začal jsem pochopitelně u Rádia Čas, svěžím to dílkem studia b7design. Standardní tablesoidně jesprpácký (poznámka pro neznalé – tabulkový layout optimalizovaný pro Internet Explorer) web mě oslnil zářivou kombinací žlutých barev, tak milých pro oči. Prima je i jezdící text, který mi častokrát na jiných webech chybí. Prostě česká pohoda, jak praví slogan.

Následovalo mé oblíbené rádio Hey, chrlící na nás dnes a denně spoustu polozapomenutých rockových pecek. Nemlich totožná kodérská práce vzbudila záhy mé podezření a opravdu. I za tímto elegantním a použitelným dílkem vězí stejná designerská firma. Pohled do CSS kódu skýtá poměrně roztomilý zážitek. Namátkou definice fontu pro obrazovku: .malinke {font-size: 8pt}. Paráda, hned se mi líp čte.

Zkouším štěstí u dalšího místního rádia, tentokráte opavského, nesoucí název Rádio Helax. Který profík spáchal takto úchvatně nečitelné stránky, které při vypnutých stylech připomínají vrcholnou tvorbu Pabla Piccasa, mi zůstalo utajeno. Přestože se ve zdrojovém kódu tu a tam nějaký ten DIV potuluje, snaha o beztabulkový layout skončila dříve než začala.

Poslední pokus, který jsem učinil ve snaze spravit si chuť a náladu, mě zavál na stránky celorepublikového rádia, o němž jsem se domníval, že na kvalitní propagaci jistě nešetří. Důkaz, že domněnka a realita málokdy jedno jsou, naleznete na adrese rádia Evropa 2. Vstup je zapovězen všem, kteří mají ucelenou a vyhraněnou představu o tom, jak by prezentační web úspěšného rádia měl vypadat.

Důsledkem dokončené malé exkurze po rozhlasových webech byla představa mé bujně fantastické mysli, o kterou se s vámi podělím. Přivřete oči a přehrajte si před očima reakce průkopníků kvality českého internetu. Pixy se už zaživa obrací v hrobě, Marek Prokop jen zádumčivě hledí do dáli, Pavel Kout se tiše pochechtává se šarmem jemu vlastním a Vilém Málek si potěšeně mne ruce, protože se mu dostalo dalšího důkazu, že jeho rubrika Kritika webu skutečně věrně odráží bídu českého webdesignu. Dušan Janovský vraští obočí a nenávratně maže svůj projekt Jakpsátweb. No a Plaváček vám raději nabídne slíbené básnické dílko a to s vědomím všech následků, které dozajista přijdou, ať chcete nebo nechcete.

Mám chatu u moře

Průměrný jsem zaměstnanec, nemám v bance peněz ranec, a vlastnit chajdu poblíž pláže, to chce víc než čtyři gáže

Tak si spřádám smělé vize, s plzeňským u televize, jak ze svého mini platu, zakoupím u moře chatu

Pod slunečníkem na terase, rozvalím se v celé kráse, s Cinzanem, co nad něj není, poslouchám vlnek ševelení

Na plážičce u té chajdy, bronz chytají čtyři zajdy, od rána do půl deváté, mladé, krásné, nahaté

Vtom prásknou dveře obýváku, a žena řve: „Ty darebáku, proč ve špajzu se zase svítí?“, sen o chajdě je rázem v řiti

Tak utěším se vnitřním hlasem, třeba mi to vyjde s Časem!

16. 7. 2004 12:57 – Trvalý odkazKomentáře (7)

Webdesign v Čechách a jinde

Pro zaryté bojovníky za čistotu a kvalitu českého internetu mám jednu dobrou a jednu lepší zprávu. Stav internetu v české kotlině, strdím a tabulkovým layoutem oplývající, je sice tristní, ale už se blýská na lepší časy. Alespoň doufám. To je ta dobrá novinka. Lepší zprávou je, že ve srovnání s kvalitou webdesignerských firem ve světě je dle mého názoru ten český na pomyslné špici fiktivního žebříčku. Vysvětlím.

Častokrát je velmi užitečné nahlédnout dál za humna tuzemského internetového dvorečku a porozhlédnout se po okolním světě. Pokud se domníváte, že se pustím do sžíravé kritiky řekněme amerického internetu, domníváte se špatně. Mám jiný příklad. Jeden z našich mladých nadějných webdesignerů byl nedávno, abych tak řekl, emigrován za moře do božskou přírodou obdařené Kanady.

Znám ho už nějaký čas a přesně na něj pasuje upravená průpovídka z dost provařené české pohádky: „Jsem mladej, ale šikovnej“. Odkojen kaskádovými styly a beztabulkovým webem byl vržen do džungle kanadského webdesignu mezi tamní dinosaury a dinaousaříčky. Co vše zjistil a jaký to na něj udělalo dojem vám nejlépe poví sám na osobním Canlogu.

Musím upřímně přiznat, že právě dnes mě navnadil jako muška pstruha, protože slíbil, že na svém blogu uveřejní zajímavé rozhovory s předními osobnostmi kanadského a amerického webdesignu. Jména znám, leč nesmím citovat, ale myslím, že bude na co se těšit. Pokud se mu vše povede, pak se domnívám, že jeho blog může přinést velmi zajímavý pohled do zákulisí světového internetu. Tak nějak mu držím palce a ukládám do své RSS čtečky.

9. 7. 2004 06:36 – Trvalý odkazKomentáře (0)

Kde leží hranice mezi amatérem a profesionálem?

Pro jistotu a aby vše napsané vešlo ve všeobecnou známost podotýkám, že následující spot, do kterého jste se jistě hltavě začetli, nebude mít žádné nečekané rozuzlení. Ani ohromující překvapení se konat nebude. Berte na vědomí, že tento příspěvek není ničím jiným, než malou sondou do vztahů, o kterých učebnice ekonomie praví, že jsou základem prosperity společnosti. Vztahem, kterému pracovně říkám „Výměna oběživa za účelem dosažení oboustranné spokojenosti, jakož i spokojenosti nejen oboustranné, ale i všestranné“. Zkratku se mi z této věty vyrobit nepodařilo.

Nadpis mého článku nepochází výjimečně z mé hlavy, ale z roztomilé hlavičky půvabnější přítelkyně kromě jiného nadané neotřelým pohledem na svět a na grafiku webu zejména. Z diskuse vedené na světoznámém Já vidím tě (ICQ), řešící původně naprosto nudné a všední podružnosti typu „jak bude nový web vypadat“, povstal posléze dialog až nepříjemně filozofický, nesoucí v sobě možná slepý, možná ostrý náboj nepoznaného a neznámého. Stručně vyjádřeno, otázka, kterou mi položila má sympatická a velmi milá dívenka, zabývající se grafikou a webdesignem všeobecně, donutila mě k zamyšlení, které vám čtenářům předkládám a připomínám, že jsem si vědom následků, které mohou vzniknout. Nezávisle nejen na mé vůli, ale i na vůli těch, kteří dočetli až sem.

První, co se nabízí jako jasná hranice dělící amatérského nadšence od běžným provozem protřelého profesionála, je hledisko ekonomické. Logické a pochopitelné. Amatér maká grátis, zatímco profík se topí v papírové měně. A výsledek jejich práce se nedá srovnat. Profík prostě odvede práci, o které kdysi klasik prohlásil: „Lépe to nejde“. Ale ouha! Letmým pohledem do všudypřítomného Seznamu.cz zjistíte, že toto hledisko neobstojí. Pohledáte-li slovní spojení „profesionální webdesign“, dokonalý vyhledávač vás oblaží nejen výsledky, ale dokonce i konkrétní cifrou a já si dovolím citovat: „webdesignové služby obsahují 1133 vysoce kvalitních firem a institucí které jsou zatříděné do regionů.“ Regiony jsou mi naprd, ale hned první odkaz mi nabídl vysoce profesionální stránky Internet Projekt vyrobené tabulkovým stylem s elegantně a módně obarveným posuvníkem. Sbohem sémantiko. Je zajímavé, že na poněkud odlišný dotaz znějící „amatérský webdesign“ mi Seznam.cz nabídl na prvních dvou pozicích stejné firmy. Jo, ošidné a nevyzpytatelné jsou cesty, kterými kráčí vyhledávače. Ale abych se vrátil k tématu. Musím přiznat, že rozdíl mezi uvedenou firmou a druhým v pořadí amatérských webdesignérů jakéhosi JUKU (prvního Milana Bureše jsem z pochopitelných důvodů vynechal), není až tak propastný, jak se zdá na první pohled. Stačí porovnat zdrojové kódy. Čili finanční hledisko vynechávám, to o ničem podstatném nerozpráví. Já osobně znám spoustu zapálených amatérů, kteří by na slovo vzatým profesionálům, vydělávajícím balíky české měny, česky a hutně řečeno nakopali prdel (omluva).

Zkusím to z jiné strany. Sociální. Řekněme, že profesionál je ten, kdo se webdesignu věnuje ve své pracovní době a je za ní slušně, ale nikoliv nepoctivě placen. Zatímco nezaměstnaný amatér přes den plející záhony růží na obecním trávníku za minimální plat večer usedá v šeru obýváku před počítačový monitor a zvládá věci, o kterých výše uvedený profesionál nemá ani tušení, profík si odmaká svých osm a půl a fajrunt. Tušení nemá proto, že pro samou mnohdy zbytečnou práci mu nezbývá čas vstřebávat nové informace a navíc, je přece slušně placen, tak co by se nějak nadbytečně stresoval, no ne? Prostě český přístup. Odmakám své, hospůdka čeká. Musím říci, že výsledky amatérů a profesionálů se v tomto případě až nebetyčně liší. A to ve prospěch amatérů. Protože, a to je třeba uvést na pravou míru, i autor tohoto spotu je vlastně amatér. Jsa zaměstnán u nejmenované firmy prodávající nejprodejnější auta nejmenované značky také není pravým profesionálem v oboru. Z výše uvedeného je patrné, že otázka sociální, to jest problém, zda jsem zaměstnán u webdesignerské firmy či nikoliv také nestanoví požadovanou hranici.

Ale co je tedy tou hranicí, která odliší profíka do amatéra? Ptám se a neodpovídám. Vy všichni, co mé články čtete, máte nyní prostor ke svému vyjádření. Na serveru vlastním prostor neomezený a všechny příspěvky, které v potu tváře sesmolíte, mě jenom obohatí. A možná i někoho jiného. Třeba i mou přítelkyni a sympatickou slečnu, povoláním grafičku, která o své profesionalitě dnes a denně pochybuje. Naprosto zbytečně, chce se mi dodat.

Ještě douška závěrem. Vše výše řečené se vlastně netýká jenom webdesignu. Určitě už někdo z vás poznal na vlastní kůži práci „zedníka“ a zedníka. Přičemž profesionální „zedník“ vesměs v hodnocení neuspěl, zatímco amatér zedník za basu plzeňského a dostatek kuřiva odvedl práci, o které jste mohli před svou ženou směle prohlásit: „Tedy, vychlastal osmnáct bas, ale ta příčka drží jako přibitá“.

8. 7. 2004 20:01 – Trvalý odkazKomentáře (42)

Nabídka blábolů

Odkazy