Co přinese rok 2005 českému webdesignu
Díky nezištné spolupráci úspěšných českých firem Šmudla Screen s. r. o. a Bezva finta, a. s. bude tuzemský trh obohacen o první prototyp kulatého monitoru, čímž bude zatlučen pomyslný hřebíček do rakve nudně pravoúhlých obrazovek a neméně nudně vyhlížejících hranatých webů.
Zároveň s tím a také s neočekávaným nástupem nové verze nejpopulárnějšího prohlížeče, který si navzdory všem škarohlídům i nadále udrží svou neotřesitelnou pozici, vyjde kniha nejúspěšnějšího českého webdesignera s názvem „Těžký život genia“ s podtitulem „Jak využít nejlepší redakční systém ke zvýšení inteligenčního kvocientu bez ohledu na inflační tlaky a směnné kursy“. Zatímco JESPRP přijde jako první s výraznou podporou obloučků a křivek, prozatím ovšem jenom s maximálním úhlem 37 stupňů a to zprava, zmíněná kniha se stane bestsellerem mezi různorodou částí české populace. Největší zájem ovšem vzbudí u dělnických profesí otrávených nefungujícími příručkami nabízejícími zaručený návod k cestě za bohatstvím.
Konsorcium W3C konečně vezme na milost i rozrůstající se skupinu domácích spotřebičů disponujících přístupem k internetovému vesmíru a ke stávajícím typům media screen a media handheld po bouřlivých diskusích přidá specifikaci pro media ice-box a media watch, čímž mimo jiné zajistí žíznivější části české populace snadnější přístup k chlazeným nápojům.
Tvůrci Mozilly povzbuzeni rostoucím procentem uživatelů používajících jejich produkt přijdou s fungl novým prohlížečem jménem Madzilla, jenž kromě stoprocentní bezpečnosti, kterou zajistí fakt, že je nefunkční na každém počítači připojeném k internetu, zvládne i takzvanou EGO MASSAGE internetového brouzdala a podlézavým hlasem bude hodinu denně zvyšovat sebevědomí a ego šťastného uživatele. Slogan „není to lest, ty jsi the best“ brzy zdomácní a bude bývalými bloggery přijato za své.
Yuhů ve spolupráci s Pixym objeví definitivní řešení patnáctisloupcového layoutu a to s použitím pouhých dvou elementů DIV fungující napříč všemi prohlížeči, přičemž jedinou pihou na kráse geniální myšlenky bude fakt, že necelých dvanáct sloupců je ukryto zcela mimo obrazovku a tak se dost blbě čte.
Lídr českého vyhledávacího nebe začne se svou veleúspěšnou kampaní „Najdu tam co neznám“ šlapat na paty dosavadní jedničce v oboru a donutí jí přehodnotit styl svého marketingu a tak se v mozcích jejích reklamních specialistů zrodí jásavý a všeříkající slogan – „Jak upéci štrůdl, poradí ti Gůgl“, který zaznamená pronikavý úspěch především v řadách kuchařsky méně nadaných hospodyněk.
Plaváček se zastydí za své nadprůměrné finanční příjmy a v rámci zachování sebeúcty zpracuje charitativně webovou prezentaci pro undergroundovou skupinu SČB (svaz českých bezdomovců), která bude online přinášet informace o stavu a pohybu lidí bez domova. Smyslem celého projektu bude upevnit spolupráci mezi bezdomovci všech zemí s primárním cílem ukázat v plné nahotě fakt, že nejšťastnějšími tvory jsou ti, kteří nemají nic, protože jsou osvobozeni od daňové zátěže.
Máte-li jako já občas věštecké sklony, neváhejte, a svěřte se ještě dnes se svými myšlenkami v komentáři pod článkem. Poslední den v roce je tím pravým dnem, kdy můžete beztrestně popustit uzdu své fantazii. Koncem příštího roku (do kterého vám mimochodem přeji nejen vše nejlepší, ale i to špatné, protože v rovnováze tkví smysl života) vybranému věštci, jehož předpovědi vyjdou do slova a do písmene, přidělím doživotní čestný titul „Sibyla českého webdesignu“.
Když rok se s rokem sejde…
… pracovat už nejde. Ke konci roku bývám vždy naměkko a snažím se o takovou interní duševní inventuru. Letošní rok jsem se rozhodl v rámci předvánočního rozjímání přelouskat pár svých archivních blábolů. Po pátém příspěvku mi začalo být líto všech nešťastných čtenářů, kteří jsou ochotni výplody mé sice zdravé, leč nevyzpytatelné mysli, v pravidelných intervalech konzumovat.
Nastává tedy okamžik, kdy bych chtěl všem vám, ctěným a milým čtenářům, poděkovat za dosavadní přízeň. Zároveň vám mohu slíbit, že se kromě letopočtu nic podstatného nezmění a tak věřím, že zachováme dosavadní status quo. Já budu mastit nesmyslné texty a vy je budete poctivě číst a smysluplně komentovat.
K tomu mi dopomáhej Ježíšek, který na rozdíl od představ drtivé většiny grafiků a ilustrátorů není vetchým starcem nad hrobem potácející se pod tíhou zbytečných dárků, nýbrž mladý sympatický klučina, jak ostatně dokazuje ilustrace, kterou vám poskytuji bezplatně k užití, budete-li mít zájem.
Tím se s vámi pro letošek loučím a naprosto konvenčně vám přeji úspěšný vstup do roku, který přichází. A který za rok zase odejde.
Nejúžasnější soutěžní klání všech dob
„Vyhlásíme nejúžasnější rytířské soutěžní klání všech dob“, pravil nečekaně stařec trůnící na vyvýšeném místě v čele předimenzovaného dubového stolu. Odpovědí na jeho slova bylo osmero šokovaných výrazů postarších, leč zasloužilých členů Rady nejuznávanějších. Proslýchalo se už delší dobu, že Nejuznávanějšímu z nejuznávanějších kape na karbid, ale prozatím se jeho fantasmagorické nápady pokaždé během každoročního zasedání podařilo společnými silami již v zárodku udusit. „Výsledkem grandiózního soutěžení bude šestice těch největších reků, jaké kdy naše panství nosilo a…“, pokračoval neúprosně slavnostním tónem stařecky chraplavý hlas.
„Při vší úctě, Nejuznávanější, rozloha našeho, jak ty říkáš, panství, připomíná nedostavěný hypermarket a pokud se týká jeho obyvatelstva…“ Ten, co mluví ze sna skočil přednášejícímu do řeči a pohrdavě mávl rukou. „Většina zdejších dospělých mužů jsou houžvičkové, nemotorové a nekňubové a…“rozhlédl se pátravě kolem „… jejich inteligenční kvocient ani zdaleka nedosahuje nadmořské výšky toho nejvyššího kopce, který máme k dispozici“. Ozvalo se souhlasné mručení, protože nejvyšším vrcholem panství „Vevnitř“ byla homole přezdívaná místním obyvatelstvem pohrdlivě Ovčí lejno. Ten co mluví ze sna se jako jediný z osazenstva honosil kvocientem o celých pět desetin vyšším, což dokazovalo psychiatrickými odborníky vypracované honosné lejstro a čímž se pochopitelně nezapomínal při každé příležitosti pochlubit. „Je přece všeobecně známo, že ti nejmoudřejší, nejchytřejší, nejuznávanější a nejoblíbenější jsme my. A já, samozřejmě. Lidé s tím souhlasí a já souhlasím s nimi, protože se jedná o ničím nepřikrášlenou pravdu. Proč celou záležitost nepojmout tradičně, nepočastovat se vzájemně vznešenými tituly, diplomy a čestnými uznáními a pak nejít společně Tam?“
Pod názvem Tam se skrýval velmi útulný a velmi diskrétní luxusní nevěstinec, o čemž ovšem nikdo kromě zasvěcených neměl ani tušení, protože oficiální vývěska nad vstupními dveřmi hlásala „Výběrčí daní“ a tak nikdo s dostatkem představivosti do jeho blízkosti ani nepáchl.
„Klid pánové,“ zvýšil hlas Nejuznávanější a uťal tak v zárodku rostoucí napětí a nespokojené mumlání. „Nechápejte mě špatně. Cílem celého klání bude jenom dokázat zbytku národa, že jsme se do jeho čela zvolili naprosto oprávněně“. Rozhostilo se nechápavé ticho a obličeje kolem stolu na okamžik připomínaly osazenstvo školy retardovaných. Pouze Ten, co mluví ze sna se tvářil inteligentně a nad věcí, což byl jeho obvyklý způsob sebeobrany, když narazil na myšlenku, která se vymykala jeho chápání. „Vybereme z průměrných ty nejprůměrnější a tím dokážeme celému národu, že jediná správná elita s patentem na rozum jsme my. Udržíme se tak na trůnu i další volební období, které pro jistotu navrhuji prodloužit na dalších třistapadesát let a dávám hlasovat.“ Návrh byl přijat jednomyslně.
Ten co mluví ze sna, jako nejbystřejší z bystrých, se ale po skončeném hlasování zmateně podrbal na bradě a položil otázku: „No jo, ale co když se, čistě hypoteticky, mezi přihlášenými do klání nalezne někdo opravdu výjimečný? Nedejbože, kdyby jich bylo povícero. To by mohl být obrovský průšvih a náš neslavný konec“. „Nenajde“, uklidnila ho hlava Nejuznávanější, „takoví nás přece nepotřebují. Ti už dávno emigrovali“.
P.S. Přátelé, vše sepsané je smyšlenka inspirovaná reakcemi na právě ukončenou webdesignerskou soutěž a autor příspěvku při plném vědomí prohlašuje, že se nezakládá na pravdě.
Horší musí z kola ven (druhý ročník Interzen)
Především musím konstatovat, že práce porotce je nevděčná dřina, málokdy doceněná širokou veřejností. Tou veřejností, která v čtenářském hlasování katapultovala na pěkné druhé místo graficky nepříliš nápaditý web obdařený početným zástupem tabulek. Ale to se dalo čekat, neb český národ jest národem koumáků a vykuků pranic si nelámajících hlavu s nějakými zastaralými poučkami o morálce.
Souhlasím s některými komentáři na Intervalu a také mě, příznivce a milovníka obloučků a ladných zaoblených křivek mrzí, že v první šestici jsou výhradně díla hranatá a nepříliš graficky nápaditá. Bohužel se jedná o jakýsi trend a módní výstřelek anebo jsou grafici líní přicházet s novými a neotřelými nápady. Což je tak trochu škoda a představa celosvětově hranatého internetu mě trošku děsí.
Přiznávám upřímně, že jsem netušil, do čeho se pouštím, když jsem šéfredaktorovi Intervalu kývnul a stal se přímým účastníkem výběrového řízení. V tu chvíli mi bylo jasné, jak se asi cítil chudák Hejma jako porotce soutěže Superstar. Ostatně – nemám patent na rozum, což sebekriticky uznávám a tak výsledné pořadí, které vylezlo z mého počítače je sestavou webů, vybraných čistě dle mého subjektivního názoru. Soukromě jsem si hodnotil grafickou přítulnost, uživatelskou přívětivost a samozřejmě jsem nevynechal ani technické zpracování a pořadí, k němuž jsem po dlouhém váhání dospěl, nyní zveřejňuji bez jakéhokoliv dalšího komentáře s vědomím všech následků, které mě čekají. A neminou.