Kouzlo minimalizace
Pavel Kout se pochlapil a provedl další redesign svého webu WEBface. Na tom by nebylo nic výjimečného, ostatně redesign webu, jak je známo, se plánuje už v okamžiku spuštění staré verze. Co je ale podstatné, zmizelo celé navigační menu a webová prezentace jednoho z nejlepších webdesignerských studií se skládá z jediné stránky. Jak jsem stihl investigativně vyzvědět, důvody pro tuto minimalizaci informací byly v zásadě dva.
Za prvé, jak se všeobecně ví, lidé stejně moc nečtou a jak jsem zjistil z vlastní zkušenosti, pro většinu klientů jsou stejně rozhodující reference, tedy již hotové zakázky, které buď budoucímu zákazníkovi lahodí, či nikoliv.
Druhý důvod byl ten, že jak Pavel Kout kdesi kdysi prohlásil, kopií jeho čtivých a poutavých textů se už po internetu potuluje příliš velké množství a spoléhat se na autorský zákon nebo předražené právníky prý nemá valného smyslu.
Mně osobně se nový design líbí a to i přesto, že místo mých oblíbených banánů a pomerančů zvolil grafik vcelku nudné tuzemské ovoce. Tipnul bych ale, že jablečný motiv má nějaký hlubší smysl. Jaký, to vám ale nepovím.
Tragédie na prajzské
Nepíše se mi to lehce, ale až do sobotního rána pro mě statistiky nehodovosti na silnicích znamenaly nicneříkající čísla, za kterými jsem spíše tušil, než viděl, tragické osudy jedinců, kteří svým životem zaplatili za zhůvěřilost některých takyšoférů prohánějících se šílenými rychlostmi v místech, kde i cesta s trakařem může být životu nebezpečná. Co se u nás stalo, si můžete přečíst na serveru Novinky.cz.
Bohužel smrt, kterou nám tak často a tak ráda dodává v přímém přenosu nejsledovanější televize do přítmí a bezpečí našich obývacích pokojů, dorazila nečekaně a nebezpečně blízko i k nám, do dědiny, čítající necelých osmset prajzských duší. Celá záležitost je o to tragičtější, že vinou nezodpovědného mameluka zahynuly mladé dívky, které měly celý život před sebou a kdo ví, jednou mohly naší vesnici proslavit po celém světě. Neznal jsem je osobně, jen od vidění, protože sdílíme, tedy sdíleli jsme, stejný domov.
Co se skutečně stalo, je záležitostí policejního vyšetřování a já nerad činím předčasné soudy. Mohu však odpovědně prohlásit, že šílený mladík, který zabil dvě mladé dívky a tři další osoby těžce zranil, měl obrovskou kliku, že z místa nehody ujel. Je totiž docela možné, že si tím zachránil život, protože bodří a rozšafní prajzští chasníci byli v tu chvíli ochotni vzít spravedlnost do vlastních rukou. Což z hlediska práva není nejšťastnější řešení, ale jejich rozhořčení jsem v okamžiku, kdy jsem se o celé záležitosti dozvěděl, byl schopen lidsky pochopit.
Není co dodat. Historie lidstva je lemována tu menšími, tu většími tragédiemi, některým se zabránit nedá. Dva vyhaslé dívčí životy, jejichž osud vzal do rukou pravděpodobně opilý mladý muž, se už vrátit nedají. A přestože nechci paušalizovat, tvrdím a stojím si za názorem, že páteční nešťastná událost je pouhým střípkem mozaiky, výsledkem fungování zákonu džungle, který přes veškeré pompézní akce typu Kryštof vládne na našich silnicích. Je odrazem narůstající neúcty k životu jiných a výrazem sobeckého vyznávání výhradně vlastního JÁ. Otázka, kterou si kladu je, zda by jakýsi pochybný bodový systém nebo několikanásobně vyšší pokuty za překročení rychlosti, dokázal této tragické události zabránit. Nejspíš ne.
Omlouvám se všem svým čtenářům za dnešní smutný příspěvek, ale když se o vás Paní Smrt otře z takové blízkosti, musíte se nutně nad svými činy a chováním zamyslet a možná také přehodnotit svůj žebříček hodnot. Ten, na jehož vrcholu leckdy stojí peníze, moc a sláva. Slova, která tváří tvář zubaté ztrácejí svůj původní význam.
Ostatním třem mladým lidem, kteří zatím bojují o svůj život v nemocnici, přeji, aby svou válku vyhráli. Mě čeká pohřeb, který nejen mě připomene, jak je život křehký.
Ovoce na tesilkách. A kde je banán?
Radek Hulán, enfant terrible české webdesignerské scény, zcela nečekaně změnil dosavadní vzhled svého webu. Ano, vážení přátelé, grafici, webdesignéři a vy všichni ostatní. Nebojte se barev, nebojte se křiklavých grafických motivů, poskládejte k sobě věci, které k sobě tak docela nepatří, zkrátka – buďte sví. A nebuďte, probůh, konzervativní.
V poslední době, jak se zdá, se s ovocnými motivy roztrhl pytel a kdo nemá na svém webíku nějaký ten banán, jahodu, citron či pomeranč (ti odvážnější použijí klidně i grapefruit či mango) není prostě cool a in. Mě osobně sice uniká smysl takto provedené koláže, především proto, že k osobnosti páně Hulánově mi spíš sednou mírně odhalené krásky a luxusní automobily vybavené tou nejlepší grafickou kartou na světě (mírně přetaktovanou), ale jako v každé lidské činnosti i zde platí, že proti gustu žádný dišputát.
Navíc tolikrát kritizovaná Ivana Bednářová dokázala, že se umí oprostit od profláknutých a zastaralých befelových hříček a umí stvořit i hravý, jásavý a bezprostřední moderní design, k čemuž ji takto veřejně gratuluji.
Chybějící banán jsem jí po zdravé úvaze odpustil.