Čtyři věci
Pro případ, že by někoho můj nikoliv nudný a dalo by se říci bohatý život zajímal, přináším pár střípků. Připomínám, že se jedná o velmi stručný výtah, protože jenom různých zaměstnání a pracovišť jsem vystřídal nepočítaně. Vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád, ale teď jsem rád, že jsem byl rád i tím, čím jsem kdysi byl nerad. Nebo tak nějak. Baba dorazila od Dera.
Čtyři zaměstnání
- podnáčelník výstrojní služby v khaki blázinci
- čerpadlář podílející se na výrobě svítiplynu
- nezaměstnaný zahradník
- šéf správy nemovitostí
Čtyři oblíbené filmy
Čtyři místa, kde jsem žil
Čtyři oblíbené TV pořady
- Columbo
- Červený trpaslík
- Předpověď počasí
- Závěr vysílání
Čtyři místa, kde jsem byl na dovolené
Čtyři oblíbená jídla
- pečená kachna, knedlík, zelí
- bramborová kaše s čímkoliv
- párek v rohlíku
- smažený sýr se šunkou
Čtyři weby, kam chodím denně
Čtyři místa, kde bych byl raději, než jsem teď
Čtyři lidé (majitelé blogů), kterým předávám štafetu
Hra na babu
Jiří Bureš vyhrožoval, že bude první, kdo sympatickou myšlenku nazvanou "Čtyři věci" a vymyšlenou v zahraničí uvede v život, a jak napsal, tak učinil. Sám osobně jsem zvědav, co všechno se dozvím o lidech potulujících se kolem webdesignu (a vůbec) a doufám, že celá věc neupadne v zapomnění.
Čtyři blogy, kterým Jirka předal babu, patří velmi zajímavým osobnostem. Pokud nemáte tušení, o čem mluvím, na ConBLOGu naleznete vysvětlení.
Webdesigner na zubařském křesle
Pokud to nevíte, zubař je tvor, který vás zbavuje nepříjemné bolesti a utrpení tím, že vám způsobuje jinou nepříjemnou bolest a utrpení. Zmíněnou záslužnou činnost lze charakterizovat jako vytloukání klínu klínem a nutno přiznat, že jejich nevděčný úděl přináší své plody, kupříkladu v podobě instalace vcelku bezproblémového umělého chrupu. Zuby umístěné na nočním stolku prostě nemají šanci tropit neplechu. Na obranu nevděčného zubařského řemesla bych ale chtěl podotknout, že celodenní zírání do nepříliš se lišících ústních otvorů živočišného druhu homo sapiens, může být časem, zejména při déletrvající praxi, dost stresujícím až nudným zážitkem.
Navenek jsme každý jiný, ale uvnitř se evidentně moc nelišíme. Podobným zážitkům jsou ostatně vystaveni také gynekologové. I když oni, jak to nejlépe formulovat, prohlížejí lidské dutiny jaksi z opačné strany. Obdivuji obě profese. Ať už se dívají do našich útrob ze zubařského křesla nebo z gynekologické kozy, zjevně jim nechybí smysl pro humor. I když, ruku na srdce, slyšel někdy někdo z vás vtip na zubaře? Mě žádný v paměti neutkvěl, asi proto, že veselých zážitků ze stomatologické ordinace mám poskrovnu. Dávno pryč jsou také doby, kdy jsem se domníval, že stomatolog je vášnivý sběratel stokorun a celé dny tráví jejich tříděním, zkoumáním a popisováním (podobně jako to provádí ornitolog s opeřenci a všelijakou jinou létající havětí). Nic není vzdálenější pravdě.
Tohle a mnohem více mi prolétalo hlavou, když jsem plných dvaadvacet minut seděl s otevřeným hledím a sevřeným výfukem v zubařském křesle. Křesle, které kdovíproč má jenom jedno opěradlo a pravá ruka celou dobu marně dumá nad tím, kam by složila prsty. Mozek totiž nestíhá. S esteticky velmi nevydařeným odsávačem slin v ústech, který vydával podezřelé a do slušné společnosti nehodící se zvuky, jsem si připadal, kromě jiného, jako uslintaný idiot. Bernardýn Bohouš ze slavné televizní komedie by mohl jenom tiše závidět.
Celou předlouhou dobu ke mě mistr zubařský konejšivě promlouval eroticky podbarveným hlasem Oldřicha Nového a vysvětloval mi, co právě provádí. Bohužel hovořil jakousi mě neznámou hatmatilkou a na cizí jazyky já nejsem žádná bedna. Zabral jsem až v okamžiku, kdy česky prohlásil, cituji: "Vypláchněte si, pane, a bude vás to stát 226 korun českých. Ale máte to levné, v Praze za totéž berou až dvanáct stovek“. Napadlo mě v tom okamžiku, co bude, až se za nasazení Korunky bude platit v Eurech. Nebo se budou nasazovat přímo Euronky? Nevím. Zeptat jsem se styděl a taky nebylo čím se ptát. Po bezbolestné injekci, která bolela, řečeno po našem, „jak sviňa“, jsem mohl komunikovat maximálně pomocí Morseovy abecedy. Po tváři se mi rozhostil kamenný výraz amerických akčních hrdinů. Takový Lorenzo Tlamas českého webdesignu. Odcházel jsem zbaven bolesti a bohatší o tisíc korun, které jsem ušetřil jenom tím, že jsem si k životu vybral tichou vísku v chudším kraji na česko-polském pomezí. Druhdy populární píseň s názvem „Pražákům, těm je hej“ jsem zařadil do škatulky zlidovělých hitů, na kterých není zbla pravdy. Obyvatelé metropole odpustí.
Asi ve třinácté minutě utrpení mě napadlo, jakým způsobem se na internetu prezentuje profese, o které se mluví s jakýmsi rozechvěním a ne moc nahlas. Po návratu z ordinace, který si nepamatuji, přestože jsem prokazatelně řídil motorové vozidlo, jsem vyrazil na poradu k vševědoucímu bohu světového internetu jménem Google. A přináším vám několik webů, které byste, počítám, sami nikdy v životě dobrovolně nenavštívili. Zajímalo mě totiž, jak si s bolestivým tématem poradili věhlasní i méně známí webdesigneři.
Mé první kroky vedly na doménu s všeříkajícím názvem Zuby.cz. Z grafického hlediska se o žádný zázrak nejedná, typografie mírně pokulhává a klasický železniční zdrojový kód prozrazuje, že webdesigner nepatří k zastáncům beztabulkového layoutu. Bohužel zdá se, že server je již dva roky ve stavu hibernace. Škoda. Moc informací neposkytne ani další logická volba – server Stomatolog.cz. Poněkud živěji je na webu Zdravezuby.cz, který je ovšem z pohledu webdesignera všechno možné, jenom ne kvalitně zpracovaným dílkem. O zubním serveru patřícím pod křídla iDnes se ale nic špatného prohlásit nedá.
Webových stránek praktických zubních lékařů jsem ovšem našel pomálu. Představím vám alespoň jednu moderněji zpracovanou, ovšem na informace skoupou, stránku Mudr. Kukly a jednu překrásnou historickou prezentaci MUDr. Dufkové. Zdá se tedy, že praktičtí stomatogolové zatím sílu a možnosti internetu, jako zajímavý bezbolestný komunikační kanál se svými stálými i budoucímí zákazníky, trochu podceňují. Což je škoda, uvážíme-li, že poučený pacient bude schopen alespoň v základních otázkách držet se svým zubním lékařem krok a nebude ho navštěvovat s mrazením v zádech a zmatkem v duši. Jako já.
Dávejte ale pozor, abyste díky internetu nebyli chytřejší než zubní odborník, protože by se vám snadno mohlo stát, že vám svůj, leckdy bolestivý zákrok, zubař pěkně zrathne (čti zráchne).
Kterak veterinář k webové prezentaci přišel. Aktualizováno.
Bylo nebylo, za devatero supermarkety a devatero finančními úřady, žil byl lidem uznávaný zvěrolékař. Věren odkazu svých předků pomáhal odstraňovat utrpení čtyřnohých miláčků i všeliké jiné havěti nalézající se na různých stupíncích potravinového řetězce. Že byl plný ideálů a navíc obdařen talentem od Pána Boha, šla mu práce pěkně od ruky a za jeho zády se tvořila úctyhodná fronta vyléčených a šťastných dvounožců, čtvernožců i beznožců. Co čert nechtěl, byl nucen si onen veterinář, říkejme mu třeba doktor Kavka, pořídit do své útulné ordinace výkřik moderní techniky – na dvou rychlých gigahertzích šlapající počítač značky „FrmolTM“.
Ne snad, že by hranatou a nevzhlednou krabici vyplněnou roztodivnými a hlomoz vydávajícími součástkami, o jejichž fungování neměl ani šajn, potřeboval. Jeho zlaté ruce dokázaly vyspravit kdejakou zlomeninu či lítým bojem pošramocenou tvářičku rozdováděného zvířete. Ba i složité operace zvládal a vakcinaci prováděl jak na běžícím pásu. Přestože míval často oprávněný pocit, že i ten poslední vybledlý chameleon má víc rozumu než jeho panička, dělal svou práci jak nejlépe uměl. A že něco uměl.
Jenže doba, kdy nepříliš bystrému daňovému úředníkovi postačil k prokázání výše desátků, které vládce země vyžadoval pro blaho všech svých poddaných, umaštěný notes s celkem věrohodně zapsanými údaji o nabytých příjmech, byla nenávratně pryč. Zkrátka – moderní doba žádá své. Vybaven špičkovým účtařským programem nesoucím všeříkající název „Nedáš – vyberu“ a superrychlým a superlevným připojením k celosvětové počítačové síti, objevil náš, do té doby šťastný a spokojený, veterinář magický svět internetu.
S údivem zjistil, že kdejaký usmrkánek a utřinos si provozuje vlastní webové stránky a on, ve svém okolí uznávaná a vyhlášená celebrita, je pro většinu ostatních spoluobčanů neexistující osobou. Ale čert i nadále nechtěl, a tak se jednoho slunného dne objevila spása v podobě stálé zákaznice, vlastnící mírně hypochondrického chrta ze vznešeného rodokmenu De Cheretů, který (v jejím podání) kromě zarděnek prodělal snad všechny myslitelné nemoci, a která toho osudného dne pronesla památnou větu. Větu, která způsobila, že dnes máte možnost přečíst si tento příběh. Příběh plný naděje a příběh plný rozpačitosti. Příběh, který nepostrádá nic, co má mít každá správná antická tragédie. Příběh o tvorbě webových stránek.
„Znám jednu firmu“, pravila ta osoba, „která vám vyrobí stránky, jaké svět neviděl.“ Později se ukáže, že podobnost s pohádkou, kde fikaný hospodský podával jitrnici, jakou svět neviděl, je víc než náhodná. A poskytla frustrovanému a do té doby internetem nepolíbenému zvěrolékaři kontakt. Kontakt na firmu, která hned v titulku své úvodní stránky hrdě hlásala: „Nejbližší partner pro vaše informační technologie. Profesionalita. Individuální přístup. Komplexní řešení. Důraz na kvalitu. Spokojený zákazník“. Na milého Kavku bylo těch superlativů, kterým navíc příliš nerozuměl, trochu moc. Znal životadárný B-komplex, dokázal odčervit kdejaké zatoulané psisko a uměl vyřešit i syndrom dilatace a torze žaludku u velkých plemen, dokonce se zavřenýma očima prováděl preventivní prohlídky chrupu a to nejen u velkých plemen. Ale jist svou volbou si moc nebyl. Nakonec ale zvítězila část sloganu, zvaná „profesionalita“. On sám byl profesionál každým coulem a věděl tedy, co tento termín obnáší. Tomu rozuměl.
I email dal email, smlouva byla podepsána a webdesignerská firma pustila se ruče do práce. Na výsledek nebylo třeba čekat dlouho, což milého zvěrolékaře trochu zarazilo, vědom si faktu, že vyléčit rvačkou poznamenaného hafana zabere klidně i několik týdnů. Kvalitní práce chce své. Jenže po shlédnutí hotové prezentace se v doktorovi rozhostil rozpačitý pocit. Něco nebylo v pořádku. Nevěděl co.
Rozpačitý pocit je charakterizován právě tím, že si živá bytost není jista, co v pořádku není. Vezměte si třeba octomilku. Ona neví, že miluje ocet a vůbec by ji nenapadlo, že jméno dostala právě podle pochutiny, kterou lidstvo využívá k rozličným kulinářským účelům. Proto, když se přiblíží k něčemu, co jako ocet vypadá a voní, ale není to ocet, stane se rozpačitou. Kupříkladu rozeznat zvětralé a zoctovatělé víno od kvalitního octa je potíž, když nevíte, že jste octomilka.
Přesně tentýž pocit překvapil našeho milého zvěrolékaře. I rozhodl se kontaktovat lidi, kteří o webdesignu vědí mnohem více, než řadový veterinář, a v té chvíli vstoupil do děje vypravěč prozatím nedopsaného příběhu.
Jsa požádán o nezávislé hodnocení (a protože ve hře byla částka, smluvně dohodnutá, nad kterou rozumný a šetřivý tvor těžko mávne rukou), vzal jsem svůj úkol velmi vážně a ve spolupráci s nezávislým webdesignerem provedl jsem jednoduchý audit práce, kterou webdesignerská firma vydává za profesionální prezentaci. Pohádka skončila v jediném okamžiku a z hlubin fantazie vyplula na povrch děsivá realita.
Několik dní jsem váhal, zda mám tuto zkušenost zveřejnit. Zda stojí za to zastat se člověka, který byl napálen a, nebojím se říci, podveden, a to jenom proto, že o principech, na základě kterých tvoří se webové stránky, nemá ani ponětí. Po lahvince Modrého Portugalu jsem ale usoudil, že proti neprofesionalitě, šlendriánu a okrádání nic netušících a důvěřivých zákazníků se prostě musí bojovat. V prvobytně pospolné společnosti i ve feudalismu. V socialismu i v kapitalismu. Nikdy nekončící boj nemající vítěze se prostě musí bojovat.
Protože – příště se něco podobného může stát mě. Nebo vám. Nějaký profesionální veterinář vám provede totéž, co profesionální webdesignerská firma doktoru Kavkovi. Místo ovariohysterektomie (což je česky kastrace samic) provede orchidectomii (v překladu kastrace samců). Nebo naopak. Důsledek si jistě umíte živě představit.
P.S. Všechna jména, místa, chrti a stálé zákaznice byly vymyšleny. Reálné jsou ale webové stránky zvěrolékaře, které máte šanci shlédnout a zhodnotit sami. Reálná je i tato fotografie bezmocného kotěte, které zřejmě nějaký bezcitný pán tvorstva skopal a rozdrtil mu pánev. Díky zásahu profesionálního veterináře a na jeho vlastní náklady má nyní kotě nový titanový kloub a život před sebou.
Závěr o rozpačitosti a profesionalitě si, prosím, udělejte sami.
Doplnění
Veterinář obdržel od našeho studia jako sponzorský dar zbrusu nové stránky včetně administračního systému. Web ještě nejede v ostrém provozu, takže omluvte případné chybky, které tam najdete.
Staronový server o webdesignu
Věřte, nevěřte, ale pár let ladem ležící server webtip.cz, spadající pod mateřská křídla vydavatelství Grafika Publishing, vstal z mrtvých a slovy Jiřího Krále se dá očekávat, že se brzy začne plnit aktuálními informacemi z magického světa webdesignu, přičemž první nenápadnou vlaštovkou je článeček vysvětlující, jak vkládat obrázky do HTML dokumentu. No, možné to je.
Zároveň s mrtvýchvstáním hledá webtip.cz i nové autory, což může ale být kámen úrazu. Sám si občas kladu otázku, kolik kvalitních pisatelů, kteří navíc schrastí dostatek volného času, dokáže český webdesign ročně vyprodukovat. Odpovědí si jist nejsem.
Nicméně každému projektu, který se bude snažit zlepšit úroveň české webdesignerské scény, držím palce a přeji tedy i webtipu.cz hodně úspěchů.