Slovo má sílu, věta může vraždit
Chcete-li své milované sdělit, že je pro vás tou pravou a jedinou, máte v zásadě dvě možnosti. Můžete ji vpodvečer oblažit obligátní, fádní a obehranou větou „Hele, puso, fakt tě žeru“ a pak se po hlavě vrhnout do víru erotického dění. Nebo se můžete vydat cestou kamenitou a po nezbytné nudné romantické večeři při svíčkách prohlásit: „Kdyby Polárka byla tvou duší a Sírius tvým tělem, strávil bych celý život v mezihvězdném prostoru na cestách od jedné hvězdy ke druhé“. A skončit ve stejném víru erotického dění.
Zkuste si ale tipnout, co ženu víc potěší (příslušnice něžného pohlaví jsou v tomto okamžiku z tipování vyloučeny) a které erotické dění pro vás bude větším zážitkem. Jinak řečeno – slovo má sílu, ale špatně složená věta může být vrahem slov. A erotiky.
Chcete-li přesvědčit zákazníka, že ten bleděmodrý čúrací medvídek nesoucí marketingově přiblblé jméno JuháJuhá KuKu, který navoněn poslední vůní od Diora a vyhlížející jako kříženec dobrmana a invalidního morčete je přesně to, bez čeho se od této chvíle váš zákazník neobejde, jste v podobné pozici. Zase máte dvě možnosti, které ale komplikuje fakt, že zdaleka ne všichni lidé jsou nadáni potřebnou dávkou inteligence. Nebo vzdělání. Nebo obojím. U své manželky nebo družky se už na základě nabytých zkušeností můžete spolehnout na to, že ví, co je Polárka a o medvídkovi Kukáčovi má alespoň mlhavou představu. Nebo je vybavena bujnou fantazií. Ovšem u člověka, který se na vašem webu ocitne poprvé, si ničím podobným jisti být nemůžete.
Uměním slova na webu se zabývá téměř už vědní obor zvaný copywriting. Ostatně stačí se zeptat všemocného vyhledávacího boha a dozvíte se téměř vše, co potřebujete vědět. Říkám téměř, protože žádný z těch textů na první stránce, které jsem přečetl, by mě nepřesvědčil. Zda je na vině má profesionální deformace nebo absolutní nedůvěra ke všemu, co zavání reklamou, si nejsem jist. Co ale vím naprosto jistě je, že jakmile se někdy někde někdo zmíní o mé peněžence, stávám se v okamžiku velmi nedůvěřivým a opatrným. Všechny mé smysly se zbystří, brvy se narovnají a mozkem mi koluje spousta otázek bez odpovědí. Zase po mě chtějí peníze? Musím to mít? Bude mi to k něčemu dobré? Dokážu bez toho žít? Jsem normální? A spousta dalších otázek, pořád dokola a ne nutně v uvedeném pořadí.
Zajímavé přitom je, že zmíní-li se kdokoli o mé peněžence, nechává to mou družku vesmírně chladnou. Zatímco pokládám-li já za nutné, a to zcela výjimečně, osvobodit její peněženku (ano, máme dvě peněženky a zkuste hádat, která z nich je dokonalou černou dírou) o nějakou tu ceninu, začíná právě ona být značně ostražitá, brvy jí také kmitají v nesledovatelném rytmu a moc bych za to nedal, že se jí honí hlavou podobné nebo dokonce totožné otázky. Je fuk v jakém pořadí.
Hned na prvním webu ve výsledcích vyhledávání jsem se dočetl, cituji vytrženě z kontextu: „Vám nestačí zákazníka zaujmout. Vy potřebujete, aby vytáhl peníze a položil je vedle pokladny.“ Což je činnost, kterou já osobně dělám bytostně nerad. Věřím, že nejsem jediný.
Vím, že doba Karla Čapka a rozevlátého a půvabně ukecaného jiráskovského slohu je nenávratně pryč. Jsem si také vědom toho, že všichni pánové z první stránky výsledků vyhledávaní o svém řemesle něco vědí. Stylistika bezchybná, věty úderné, pravopisné chyby žádné. Ale kouzlo? Kouzlo nulové. Nebetyčná nuda. Nenašel jsem nic, co by mě donutilo bez dechu celou stránku dočíst. Moje chyba, nejsem asi cílová skupina.
Přesto, když budete psát texty pro web, zkuste zvolit spíš tu druhou, nebeskou variantu. Možná si medvídka Kukáče koupí méně lidí, ale budou ho o to více milovat. Možná jsem jenom staromilec, který se dodnes domnívá, že slova složená do vět a vyprávějící zajímavý příběh jsou ve vesmíru jedinečná a jsou magickou a jedinečnou součástí chodu naší civilizace. Zdegradovat slova a věty na jediný a průhledný cíl „přečti, nepřemýšlej, objednej a zaplať“ si prostě nezaslouží.
Dávám přednost hvězdám.