Blogerské války. Mýty a realita.
Bar se jmenoval „U široké nudle“ a nikdo nevěděl proč. Ani pamětníci si nebyli jisti, ale někteří z nich s nejistotou v hlase tvrdili, že název nějak souvisí s prapůvodním majitelem, který trpěl nevyléčitelnou sennou rýmou a nesnášel zakouřené prostředí. Proč si pořídil tenhle podnik na kraji civilizace bůh suď. Ovšem vzhledem ke strategickému umístění na periférii velkoměsta a velmi zdvořilé a diskrétní obsluze pyšnící se ňadry o rozměrech horkovzdušných balónů, získala si zakouřená místnost popularitu především mezi lidmi, kteří potřebovali prodiskutovat choulostivá témata a kamerami opatřeným prostorám metra ani za mák nedůvěřovali. Bar se tak stal útočištěm paranoiků všeho druhu.
Takoví právě toho večera seděli v zastrčeném koutku osvětleném poblikávající žárovkou ekologického charakteru, cumlali mírně zvětralé pivo a hořekovali nad svým osudem. Byli dva a říkejme jim třeba Main a Kábel. Jejich domovem byl internet a středobodem jejich existence byla neustále se zvyšující návštěvnost osobních blogů. Jenže. Něco se zadrhlo.
„Člověče, nějak mi padá návštěvnost,“ povzdechl si Main, „a to i přesto, že jsem nedávno zveřejnil fakticky průlomový spot o vztahu krav a volů k právě probíhající reformě veřejných financí s ohledem na bezbariérovost českého vysokého školství. Taky komentářů bylo jako šafránu, i když jsem víc jak deset procent pustil do světa a to normálně nedělám. Navíc jsem napsal dalších třitisícesedmsetpadesátsedm řádků PHP kódu a víš ty co? Nikdo to neocenil.“ Podrbal se ve zbytku vlasů, dorazil zteplalé pivo a diskrétním pohybem požádal o další. „Tak jsem napsal výchovný článek o orálním sexu a jeden blbec mi v komentářích sdělil, že orální sex je jenom pitomá náhražka opravdového sexu. Prý je to stejné, jako když horolezec zdolá Říp a pak všude tvrdí, že ten Everest byl nějaký nízký. Magor.“
„Mi to povídej,“ zachmuřil se Kábel. „Lidi na mě kašlou a přitom jsem fakt bedna, poněvadž přesně vím, jak funguje eftépé a jsem tu dýl, než celý český internet“, řekl stručně a udělal s pivem totéž, co Main. Dva horkovzdušné balóny diskrétně přispěchaly s čerstvým mokem.
„No jo, ale co s tím budeme dělat?“ zeptal se Main spíš sám sebe, protože už měl řešení. Geniální a jednoduché řešení, takové, na které nikdy v životě kráva přijít nemůže, protože má čtyři žaludky, ale žádný mozek. „Vyhlásíme válku,“ vykřikl a balóny za barem poskočily. „Podívej – co lidi nejvíc baví?“ dodal spiklenecky a už potichu. „Přece neštěstí a katastrofy všeho druhu. Válka je typickým představitelem a garantem vysoké návštěvnosti. Prostě – napíšu článek a poukážu na tvou blbost a omezenost a ještě navíc tě počastuji nějakou originální nadávkou. Lidi budou slintat, no ne?“
„Jo, mohl bys mě nazvat třeba mentálně podtaktovaným procesorem“, ožil Kábel a mocně si přihnul. „Nebo retardovaným hovniválem, to zní taky dobře“, usmál se vychytrale a představil si brouka, co do své nory místo výživného a lákavě vonícího hovna vláčí chumáč zasmrádající a velmi těžko stravitelné vaty. Nebo co to bylo.
„Nebo cipem bez gulí,“ reagoval Main, vzpomenuv si na konec Ostravaka a na fakt, že zmíněné slovo není chráněno patentem ani autorským zákonem. A cip se píše s měkkým i, což ví každý pravověrný Prajzák.
„Nebo gulama bez cipa,“ rozohnil se Kábel.
„Idiotským orálem s malou ramkou,“ kontroval Main.
„Bezslotovým embryem“.
„Defektním hnidomozkem“.
„Nemyslícím mozkoprdem“.
„Parchantoidním komentožroutem“.
„Vychlampaným bezmozkovcem.“
„Vymatlaným hmyzojedem“.
„Peprnetem“.
Konec. Nadávka střídala nadávku a naplno se tak projevila genialita obou zúčastněných a balónová servírka valila oči tak, že se ňadra i bulvy srovnaly do vertikální roviny. I tak ale balóny diskrétně dodávaly palivo a brzy zrána bylo možno potkat oba blogery, jak ruku v ruce šlapou pustými ulicemi směrem k domovu a hulákají nesmyslné věty, které kolemjdoucí mátly, ale zaručeně zvednou návštěvnost a tím i výdělek.
A tak to, vážení čtenáři, v životě chodí. Nic není tak, jak to skutečně je. Není totiž důležité proč, ale jak. Svět se mění.
Všem mým čtenářům tímto přeji jen to nejlepší v nadcházejícím roce, v němž, mimo jiné, se setkáme na zbrusu novém místě, protože tento Blábolník, jak ho znáte, končí.
Souvislosti a články:
Vánoční dárek od webdesignerské společnosti
V životě už jsem k vánocům obdržel spoustu dárků. Většinou zbytečných, ale mé srdce je široké. Ocením jakýkoliv paskvil, který je mi věnován z čisté lidské touhy učinit někomu nefalšovanou a nepředstíranou radost. A rád odpouštím. Ostatně, říká se, že svátky vánoční jsou svátky klidu a míru, což je věc, kterou lidstvo od chvíle, kdy slezlo z přerostlých palem, v podstatě nikdy nepoznalo.
Jenže jak už to tak v životě bývá, velmi často se může stát, že obdržíte dáreček nehodný vaší velikosti. Přesně to se mi stalo dnes a věřte, nejsem tomu rád. Následující emailovou zprávu, opatřenou půlmegabajtovou PDF přílohou, jsem obdržel od svého stálého klienta, kterému se už téměř tři roky starám o dva weby. Jeho zákonitá družka je natolik nadšená úspěchem webové prezentace, která ji zabezpečila nejen živobytí, ale také nikdy nekončící pracovní dobu, že mě dokonce jednou omylem oslovila „Mistře“. Má na to právo.
Bohužel připojený jízlivý komentář mého dlouholetého zákazníka zněl, že bych se měl nad sebou v předvánoční době zamyslet a že bych se měl konečně naučit pořádně své řemeslo. Jinak prý už nedostanu ani kačku, natož dolar. Uf.
No. Možná má pravdu, protože nikdo nejsme dokonalý, i tak bych ale rád citoval nabídku, která formou elektronického FW dorazila i mně a z prestižních důvodů začerňuji adresu nejmenované webdesignerské firmy, která si sváteční čas vybrala k podivnému marketingovému čarování. Záměrně také ponechávám pravopisné chyby, kterých se marketingový specialista dopustil, abyste si mohli učinit představu, kterým směrem se český webdesign řítí:
začátek citátu
Dobrý den,
jsme firma zabývající se výrobou internetových stránek, prezentací,
poskytování hostingu, prodejem IT techniky jak SW tak HW.Chtěli by jsme Vám nabídnout kompletní nové stránky Vaší společnosti, které by splňovali nejmodernější požadavky na www prezentaci včetně jejich správy a aktualizace, možnost zavedení internetového obchodu. Prosím podívejte se na naše stránky na (cenzurováno), kde naleznete naše reference, jako je například výroba internetových stránekpro městký uřad Prahy 5, Simonu Krajnovou a mnoho dalších spokojených zákazníků. Myslím, že by Vaší společnosti nový, svěží a moderní vzhled
internetových stránek velice prospěl, včetně SEO optimalizace (Optimalizace pro vyhledávače jako je seznam, Google, atlas atd. podle klíčových slov). Při Vašem zájmu, mě prosím kontaktujte, zdarma Vám uděláme nezávaznou nabídku s popisem jednotlivých částí stránek, jejich výhod a kvalit. Obsahují například náš publikační modul WebEdit 2.0, kterým si můžete samy přidávat, novinky, nové stránky, měnit a přidávat položky do eShopu z lehkostí psaní v programu Word, při zachování stálého vzhledu a formátu stránek.
konec citátu
Začtete-li se do textu zprávy opravdu pozorně, napočítáte nejen zhruba desítku prohřešků proti spisovné češtině, ale také nenápadné sdělení, že ten vocas, co tvořil dosavadní stránky, je pěkné pako. Řečeno lidsky.
Nejhorší na všem je fakt, že webdesignerská firma dokonce zkomolila jméno svého, myslím, nejvýznamnějšího klienta a tak zbývá jediné. Malý kvíz. Zkuste si za domácí úkol prezentační web této podivuhodné společnosti najít a pokochejte se.
A doufejte, že dalším cílem podpásového útoku na vaši profesi nebudete právě vy.
Webdesign kam se podíváš
1. Když se jako webdesigner podíváte na Peprnet.cz, co je podle Vás z hlediska webdesignu špatné nebo naopak dobré?
Budu tvrdý hned při odpovědi na první otázku. Z pohledu webdesignerské profese není na úvodní stránce dobře vůbec nic. Vidím pouťovou atrakci a pokud si ještě někdo z vás pamatuje rozličnými směry pohybující se legrační postavičky, do kterých je třeba vpravit nějaký ten brok, aby lehly a už nevstaly, víte o čem mluvím. Některé z nich si to i zaslouží. Napadlo mě totéž, ale nemám zbrojní pas a té sympatické gorily, „Co čte zrcadlo“, mi přišlo líto.
Nevíte, kde jste se ocitl, proč tam jste a díky šikovně utajené navigaci s tajuplně znějícími názvy vám nezbude nic jiného, než vyrazit na detailnější prohlídku. Pokud je to záměr, čest tvůrcům. Ať žije broadband s limitem 3GB a to tam zatím nejsou videa. Strávil jsem na webu téměř tři hodiny, aniž by mě čímkoliv obohatil. Ale to je můj problém.
Bohužel celé úvodní stránce a vlastně celému webu chybí základní grafická myšlenka a, s odpuštěním, vyblitě zelené pozadí s extramódními diagonálními pruhy mi přijde zcela přebytečné. Pozadí ze zmuchlaného papíru pak může udělat radost jedině ekologům. Vlastně celá barevná kombinace úvodní stránky a prapodivně se ztrácející „třidélogo“ vzbuzuje spíše negativní pocity. Vevnitř to ale není o moc lepší. Navíc titulek jednoho z jezdících obrázků „Tyto noviny se testují na lidech“ moc důvěry nevzbuzuje. Možná nejsem člověk. Už na první pohled je to celé jednoznačně amatérská práce a to, chraňbůh, nemám nic proti amatérům.
2. Pokud se podíváte do zdrojového kódu, jak na Vás odvedena práce HTML kodérů působí?
Kodéři měli buď dovolenou, nebo se bez jejich služeb tvůrci Peprnetové prezentace obešli. Hodně ale vysvětluje fakt, že celý web je postaven na jakémsi CMS systému webdesignerské firmy, o které jsem v životě neslyšel, a to se na poli webdesignu toulám už téměř deset let. Je zajímavé, že většinu státních multimiliónových zakázek nevyhrají zavedené webdesignerské společnosti, ale většinou nováčci v oboru. Asi jsou geniální. Nebo příbuzní.
Abych ale nebyl nespravedlivý – vzhledem k tomu, že do databáze Peprnetu může přispívat v podstatě kdekdo, je jasné, že celý redakční systém musí být stoprocentně blbuvzdorný, což nejspíš bude. V tomto mají tvůrci bod k dobru. Nicméně občas využívají obezliček typu „do odstavce tabulku“ a nebo naopak „tabulku do odstavce“, což vysloveně logické není a pokud si dobře vzpomínám, lehce to odporuje zásadám specifikace HTML. O XHTML, kterým se zdrojový kód pyšní, nemluvě. Chamurappiho na ně. Viděl jsem už lepší práce, ale vzhledem k okolnostem to úplná katastrofa není.
3. Někteří uživatelé hlásí, že jim v prohlížeči Opera bliká spodní lišta prohlížeče. Je řešení homepage obvyklé a standardní?
Výše jsem uvedl, že úvodní stránka neboli homepage je cokoliv jiného, jen ne standardní. To, že vodorovný posuvníček v Opeře trpí pozoruhodným nervovým tikem, může být naopak pro rozmlsané uživatele jinak bezvadného prohlížeče poměrně nevšedním zážitkem. Přejme jim to.
4. Kolik odhadujete, že by mohl stát stávající webdesign portálu Peprnet.cz?
Nemohu se pouštět do spekulací, protože ceny webdesignerské práce se nehodnotí jenom podle toho, co je vidět, ale především podle věcí, které vidět nejsou. Administrační rozhraní, školení obsluhujícího personálu, možná i hardwarové vybavení, webhosting či serverhosting, kanceláře, asistentka, sekretářka asistentky, sekretářka asistentky sekretářky asistentky ředitele a tak dále a tak podobně. Podrobnější rozpočet je asi tajný. Pochopitelně. Po pečlivém prozkoumání celého webového sídla, jeho obsahu a funkce si ale myslím, že za takto odfláknutou práci je cena vyšší než jeden milión korun českých nemravná a do nebe volající. Především proto, že je z velké části hrazena z daní obyčejných lidí. Přičemž i já se považuji za obyčejného člověka.
5. Existují nějaka webdesignerská pravidla/zavedené zvyklosti, jak by měl vypadat bulvární/lifestylový server?
Existují praxí ověřená webdesignerská pravidla protřásající se dnes a denně na webech věnujících se webdesignu. Pokud jsem si vědom, pro bulvární, nebo jak se říká lifestylový server (slovo lifestyle jsem dodnes nepochopil, ale jsem už stará vražda, pro mě je asi vhodnější termín deadstyle), platí stejná pravidla, jako pro každý jiný webový projekt – být použitelný, pokud možno přístupný, nenaštvat návštěvníka, přitáhnout ho znovu a ještě navíc vydělat nějakou tu korunu.
Pokud se porozhlédnete po internetových bulvárních denících, zjistíte, že jsou vzácně graficky jednotné. Co nabízejí: velké fotografie na úvodní stránce nejlépe s odhaleným ňadrem nebo opilou polocelebritou. Velké nadpisy hýřící vykřičníky, ale i otazníky. To pro jistotu. Někteří čtenáři bývají hloubavější povahy a vykřičník je uráží. Ne moc obsahu, zato podaného tak poutavě, že se nutně musíte každodenně vracet. Jsou si podobni jako vejce vejci, což je logické. Alespoň zbloudivšího návštěvníka nevyděsí a pak – jde o prachy. Budí také zdání profesionality, protože do nich většinou přispívají novinářským průkazem vybavení borci, což ale zase tolik neznamená.
Jenže do Peprnetu může přispívat kdokoliv a to je hodně dvousečná zbraň. Bez pečlivé moderátorské (nebo redaktorské) práce se celý projekt stane žumpou, kde si své frustrace budou vybíjet neumětelové, kteří nic jiného, než kritizovat a zostuzovat nedokáží. Ostatně – já si pár článků a příspěvků prošel a představa, že stát, který si platím ze svých daní, něco tak bezduchého podporuje, je mi hodně proti srsti. Příkladem za všechny budiž uživatel se jménem Sereblita, který se ze sebe vypotil následující moudro: „Každý by měl začít sám u sebe… a bude lépe na světě“. Čímž na dlouho skončil. Je ale fakt, že na podobně objevnou myšlenku bych dobrovolně nikdy nepřišel.
6. Jaký je Váš osobní názor na dotaci ve výši 5,2 milionu pro portál Peprnet.cz, případně na celý Peprnet.cz?
Je to celé nesmysl. Když už má stát něco podporovat, není to bulvár, který si na sebe určitě umí vydělat sám. A tohle je bulvárek jak vyšitý, ať si tom příjemci dotace myslí, co chtějí. Já osobně to celé považuji za státem legalizovanou krádež a pokud žadatelé o dotaci nedostanou už ani korunu, nebude mi jich líto, i když je Slávek Boura docela fešák. Uznávám, že existují lidé, pro něž je Sagvan Tofi největší filmovou hvězdou, ale pokud nutně potřebují vědět, v kterém baru se zrovna dnes nachází, ať si tuto informaci zaplatí hezky ze svého. Mají na to právo a také spoustu možností.
Celý projekt Peprnet.cz, který umožňuje obyčejným lidem zveřejňovat příspěvky pomocí SMS či MMS, namastí kapsu především mobilním operátorům. Ale představa, že si někdo, kdokoliv, kvůli Peprnetu.cz pořídí vysokorychlostní internet od Kyslíka Ou Tů s datovým limitem tak nehorázným, že ani celý měsíc nestihne poslouchat oblíbené internetové rádio, patří do říše pohádek nebo sci-fi. Jenže sci-fi je na tom o fous lépe – občas se také něco splní, což v případě pohádek tak jisté není.
Peprnet umře. A já doufám, že už ho nikdo, kdo vládne zdravým rozumem, exhumovat nebude.
P.S.
Dostal jsem emailem otázky a poctivě na ně odpověděl. Nebyly zveřejněny tam, kde publikovány být měly, tak jsem zvolil tuto cestu. Ale nezapomeňte – bez pepře to fakt nejde.