Plaváčkův blábolník

Zvolit si správné řemeslo, které tvora pozemského původu učiní šťastným, veselým, naplněným, spokojeným, finančně nezávislým a v komunitě podobně postižených jedinců uznávaným, není žádná prdel. Jeroným o tom věděl své. V jeho případě byla totiž cesta k úspěchu trnitá a proložená kromě jiného obtížně překonatelnými teoretickými překážkami v podobě přívlastků těsných, volných, několikanásobných a dokonce postupně se rozvíjejících. Čeština je mrcha, říká se. Navzdory tomu měl Jeroným kliku, že žil v klidné a lingvisticky poměrně stabilní zemi uprostřed evropského kontinentu. Trochu ho sice potrápil infinitiv a příčestí trpné, ale i tyto dva balvany nakonec odvalil z vyhlédnuté cesty ke svému úspěchu a byl tak teoreticky připraven k praktické realizaci.

Podvečerní luxusní šedesátdevítka, při které oběma zúčastněným zatančily palce na nohou Labutí jezero, ho na chvilku postavila na nohy. Ne nadlouho. Pocit zbytečnosti, marnosti až zmaru se po necelé hodince ozval s dvojnásobnou silou a jindy spolehlivý alkoholický opravátor z domácích zdrojů tentokrát žalostně selhal. Pravý kubánský doutník, který si po milostném aktu zapálil, také chutnal jako nedosušené seno importované z rozlehlých ruských plání. V televizi právě vysílali pořad s názvem „Na stojáka“, ale jedno stání už měl dnes za sebou, takže ho blondýna, která oslovila dychtivé publikum rozverným pozdravem „Ahoj, 90-60-90“, donutila pouze ke kyselému otrávenému šklebu. Jeho přítelkyně byla totiž hrdou vlastnicí festovních pětek, které před nedávnem laskal a kvalitně prohnětl s pečlivostí pekařského mistra. Lechtivá zdravice ho tak ponechala chladným.

Perfektně nabroušeným ostřím vybavená kudla z pravé švédské oceli už hodně dávno nepatří k nezbytné výbavě výtvarného umělce, úspěšného malíře potažmo webovou grafikou potrefeného jedince. Z evolučního hlediska naprosto zbytečné ušní boltce tím pádem většina grafických mágů donosí bez úhony až do důchodového věku. Prostitutky už nedostávají nečekané podivuhodné dárky a psychiatři mají dost svých vlastních starostí. Novodobí umělci webdesignu tak mají zdánlivě pohodový život. Zdánlivě.

Jednalo se sice o pohřeb prapodivný, ale nějak výrazně se od standardně unylých smutečních obřadů nelišil. Prapodivná byla především sestava pozůstalých. Nezdravě bledé a z drtivé většiny obrýlené obličeje výrazně kubistického charakteru projevovaly zasmušilým výrazem hlubokou soustrast, zatímco v hlubších patrech jejich limbického systému se dralo na povrch tiché uspokojení, že tou mrtvolou na květinami pokrytém katafalku nejsou právě oni. Nevděčné, ale lidské.

Text spotu hovoří za vše a nechci a nebudu chodit kolem horké kaše, takže budu pro změnu velmi stručný. Aukce probíhá na serveru Webtrh a já si dovolím jenom jedno malé pé es, které se do podmínek aukce příliš nehodilo.

Přistane-li vám nečekaně na zahradě létající talíř, nestane se nic hrozného. Moderní společnost je zvyklá na ledacos a pokud z hlubin okrouhlého kokpitu vzduchoprázdnem poznamenaného kosmického plavidla zrovna neduní hlučná muzika v čele se zpěvákem vyřvávajícím „Já na to mám“, pak nejspíš sousedy ani moc nenaserete. Zahrada samotná se jevila udržovaná, krtci se jí vyhýbali jako čert kříži a poslední cvrček, který přežil nájezd super mega špičkové rotační sekačky, raději seděl na řiti a držel hubu na uzdě. Ještě si totiž pamatoval noční nájezd obyvatele přilehlé zděné budovy, který vydržel dvě hodiny s baterkou a nebezpečně vyhlížejícím rýčem brouzdat v sotva vzešlé trávě a mlátit kolem sebe hlava nehlava. Asi trpěl nespavostí nebo cvrčkofobií. Obojí je hrozné.