Stanu se horším až budu nejhorším na celém světě
Jak zdá, nejsem sám, kdo zakopnul o mírně kontroverzní projekt nazvaný nejhorsi.cz. Musím se přiznat, že mě trochu překvapila pozornost, jaká celému veledílu byla dopřána (Oříšek, POOH.CZ) a tak jsem se rozhodl, že přispěji svým názorem, který bude zajímat málokoho.
Především uznávám, že celá myšlenka vystavit neschopné webdesignery veřejné potupě a nebetyčné ostudě je chvályhodná, byť ne tak radikální, jakou jsem navrhoval já ve svém předchozím, na informace chudém, příspěvku. Z mého pohledu člověka, který už třetí měsíc vybírá weby ke kritice na světoznámém serveru Interval.cz a jež je za svůj výběr pravidelně peskován a haněn i kolegy zvučných jmen (příkladmo Radek Hulán na svém blogu, tímto ho zdravím) se bohužel jedná o projekt, jenž nemá naději stát se respektovaným veřejným pranýřem a to především z toho důvodu, že ti takřečení „odborníci a specialisté“ se umně skrývají v anonymitě a stydí se uvést svá pravá jména. Dokázal bych pochopit a ocenit, kdyby výběr a hodnocení takzvaných „šitovek“ vybírali respektovaní borci protřelí světem webdesignu (nebudu jmenovat, znáte je všichni) a jejich hodnocení bylo jasné, stručné a výstižné a nezabývalo se hodnocením „designu“ (jako kupříkladu u webu Helen Fejkové), protože z vlastní zkušenosti vím, že klient častokrát mívá vyhraněnou představu, jak má jeho prezentace vypadat a leckdy z ní neuhne ani o píď. V takovém případě by se dalo očekávat, že se snad pohnou kry a ledy a postupem času donutíme některá webdesignová studia k zamyšlení se nad svým osudem a díky velkolepé propagační kampani (ta se ovšem nekoná) by se i klienti podobných podfukářů mohli zamyslet nad tím, kam vrážejí své nelehce vydělané zlaťáky.
O firmách, zaštiťujících celý projekt jsem doposud neslyšel, ale fakt, že v komentářích pocházejících z jejich klávesnice se to hemží pravopisnými dloubáky typu „webové standarty“ (pomíjím českou diakritiku, která chybí vůbec – Vilém Málek by zaplakal) a jejich stránky jsou nedostupné z důvodu nezaplacení, moc důvěry nevzbuzuje. Řekl bych, že celá záležitost trošku zasmrádá nekalou soutěží a je docela pravděpodobné, že některá z takto zostuzených firem se ozve a dle mého skromného soudu bude mít poměrně značnou šanci na úspěch.
Jedna věc je totiž oprávněně zkritizovat neumětely, kteří splodí naprosto neovladatelný a šílený web státní správy placený z našich daní. Protože v tomto případě je každý z nás klientem a nedobrovolným plátcem, má také právo protestovat a řvát jak na lesy. Jiná věc je také roztrhat na kusy nesmělého amatéra, který v bláhové víře, že mu někdo poradí, jak se zlepšit, vyleze dobrovolně se svým dílkem na světlo boží třeba na Intervalu.cz.
Ovšem v okamžiku, kdy se někdo svévolně a bez pozvání nabourá do výhradně obchodního až intimního vztahu mezi zákazníkem a výrobní firmou, přičemž sám navíc podniká ve stejném oboru, koleduje si leda o nepříjemnosti a potíže. Ty se dostaví záhy, řekl bych.
Vypněte computer, odcházím
Ukazuje se, a mé bydliště je toho zářným příkladem, že technologická úroveň domácnosti je dána počtem dálkových ovladačů. Kdejaký elektronický nesmysl se pyšní vlastním přenosným ovládáním pomstychtivými inženýry záměrně vybavený mulionem různobarevných tlačítek tak, aby ovládání supermoderního přístroje bylo co nejsložitější. Návody k použití jsou navíc psány tak nesrozumitelným jazykem, že bez návodu k použití přiloženém k návodu k použití průměrný občan záhy ztratí část své sebeúcty. Vrcholem frustrace se pak stane okamžik, kdy se mu podaří kupříkladu televizní přístroj oživit a pohodlně usazen v oblíbeném křesýlku očekává, že se mu po přestálé námaze dostane zadostiučinění v podobě velmi zajímavého, poučného či zábavného programu. Nedostane. Protože představy tvůrců a konzumentů se i přes nejrůznější výzkumy a ankety zásadně rozcházejí. Někdy mívám pocit, že programoví odborníci vědí nejlépe, po čem má duše prahne a protože jsem vcelku dobrák od kosti, neprotestuji a konzumuji. Ovšem myslím si své.
Zdá se, že většina webdesignerů je nadána stejnou jasnozřivostí, jako již zmínění programoví odborníci. Návštěvníky webu zhusta považují za rozmazlené konzumenty a někdy (alespoň dle výsledku jejich práce soudě) i obtížný hmyz, kterého se snaží co nejrychleji zbavit. Abych jenom neplácal teoretickou slámu, dopřejte si stejně jako já včera zážitek z jednoho webu státní správy a se stopkami v ruce si změřte čas dobrovolně strávený na tomto veledíle. Můj nedobrovolný rekord činí jednu hodinu a osm minut a kdo ho překoná, bude doživotně jmenován čestným Zástupcem Vládce Chaosu (Vládce Chaosu je funkce již obsazená). Já byl bohužel postaven do situace, kdy jsem nutně potřeboval nalézt jakýsi blíže nespecifikovaný metodický pokyn a nabídku pozemků v mnou obývaném koutě České republiky. Celá náročná akce mi trvala něco málo přes jednu hodinu, během které jsem byl nucen si nechtěně postahovat neuvěřitelné množství různorodých souborů a prokousat se desítkami škodolibě se otevíraných nových oken. Hladina adrenalinu stoupala a počátkem druhé hodiny jsem upřímně litoval, že v našich zemích bylo již dávno zrušeno právo útrpné. Palečnice, skřipec, drásače, trhače, španělské boty a ve středověku oblíbené protahování jazyka tejlem. Ach, jak mi ta polozapomenutá slova zněla libozvučně.
V temném středověku, který jak se nyní ukazuje, zdaleka tak temný nebyl, existovala možnost, jak se jednou provždy vypořádat s nepoctivým či neschopným řemeslníkem. Byl vystaven veřejné potupě, usazen do elegantního proutěného koše a vymáchána mu řiť (a nejen ta) v ledových vodách nejbližšího vodního toku. Čepuješ pivo zasmrádlé a nedomrlé? Šup s tebou pod most. Chleba z tvé dílny připomíná podrážku dragounovu? Několikahodinová koupel tě otuží. Se vší vážností navrhuji, aby se tento roztomilý zvyk navrátil do moderních časů a každý webdesigner či jinak odpovědný člověk, který zplodí cokoliv podobného představené hrůznosti, nechť je po zásluze potrestán a zbaven až do smrti práva přístupu k počítači. Jsou-li zákony bezzubé, musí postižený lid vzít právo do svých rukou, byť se to příčí zásadám demokracie.
Jsem rozhořčen a zrazen státními úředníky, kteří plýtvají mými daněmi, které poctivě, ač nerad, odvádím na takovéto paskvily. Je načase vytáhnout do boje a stejně jako v listopadu před patnácti lety jsme zatočili s nadvládou soudruhů, nadešla doba, kdy je třeba zbavit se nadvlády neumětelů a vyčůránků plodících za naše miliony zmíněná zvěrstva.
Beru dálkový ovladač a sám sebe teleportuji do jiné galaxie s nadějí, že s mimozemšťanem se domluvím snáze, než s představitelm českého státu. Vypněte computer, odcházím.
Budoucnost webdesignu a tak vůbec (výběr z českých blogů – listopad 2010)
…geniální mozky softwarového giganta šlapou na plné pecky a neočekávaně přicházejí s fungl novou a nadupanější verzi operačního systému, nazvanou pracovně Wikýře 2010 a obsahující kromě jiného i firewall proti terorismu. Méně nadané mozky obývající útulné prostředí českého parlamentu publikují v téže době neméně revoluční myšlenku zavádějící nově institut takzvané „Daně z odevzdané hodnoty“. Několik kutilů z třešničkové partaje navrhuje dovybavit všechny weby státní správy povinně virtuálním výtahem pro jejich stárnoucí a churavějící členskou základnu a poněkud překvapivě se zaobírají myšlenkou uzákonění demokratické vlády jediné správné strany. Státní rozpočet připomíná astronomům dobře známou černou díru a ministr práce a sociálních věcí z dotací Evropské unie zakupuje špičkový hvězdářský teleskop a s upřímnou nadějí v úspěch věnuje se hledání díry bílé. Nadále slibuje všechno všem a nedochází mu, že díky zakřivení časoprostoru a zcela v souladu s Heisenbergovým principem neurčitosti nedostane nikdo nic. Monopolní telekomunikační operátor přichází po další bezúspěšné privatizaci se špičkovou a levnou nabídkou vysokorychlostního internetu pro široké okolí jihočeské obce Plástovice, centra Hlubocko-zbudovských blat.
Dušan Yuhů Janovský (JakPsátWeb) spouští dlouho očekávaný projekt určený všem, kteří v životě nikdy nehodlají tvořit webové stránky a nazývá ho JakNepsatWeb.cz, čímž zvýší návštěvnost svých serverů tak dramaticky, že v popularitě zastíní i dvojnásobného Zlatého slavíka Sámera Issu. Radek Hulán zaznamená na svém weblogu historickou návštěvnost, když během jediného dne ve svých statistikách zachytí přístup z celkem 2 956 456 358 unikátních IP adres. Tím učiní z doposud podceňovaných ufologických nadšenců respektované vědecké hvězdy současnosti a bezděky tak svým nesporným úspěchem prokáže existenci mimozemských civilizací.
Na bitevním poli webdesignu se koncem dekády vyprofilují tři nesmiřitelné tábory a zahájí virtuální válku o blaho svých návštěvníků. Tableři, Kaskáďáci a Bleskouni jako soupeři a rivalové opět experimentálně prokáží, že lidstvo se sice může vydat ke hvězdám, rozmlátit atom či fotbalový stadion, ale nikdy se nemůže dohodnout na společném postupu a bitvě proti blbosti, neschopnosti a amatérismu.
A tak zatímco válečný tým Tablerů svým rekordem 184 vnořených tabulek dosáhne prozatím hranice svých možností, fikaní Bleskouni okamžitě kontrují špičkovou superanimací, která kromě všech částí prezentace dokáže do rytmu rapové hudby rozhýbat i několikakilogramový uživatelův monitor. Z týmu Kaskaďáků, ctících „Stodvaadvacatero přístupného webu“, se nenápadně odděluje výrazná skupinka říkající si „Weboví nudisté“ razící dogma, že zdaleka nejpřístupnějším webem je takové dílo, které obsahuje jenom bílou prázdnou stránku, čímž kromě nesporné rychlosti načítání kultivuje i návštěvníkův smysl pro fantazii. Argumentují i tím, že podle posledních průzkumů agentury Co Stress Faktum lidé stejně nečtou a svou teorii odůvodňují ekonomickým rozborem dokládajícím, že s takto postaveným nudistickým webem lze dosáhnout časové úspory až 192 000 člověkodní v kalendářním roce. Což neznamená nic jiného, než že 192 000 lidí se denně může věnovat rozumnějším činnostem.
SEO se stává všeobecně uznávanou vědeckou disciplínou zvláště poté, co Velmistr SEO oboru prakticky prokázal, že při správné kombinaci SEO technik lze na jedno klíčové slovo umístit na první místo ve výsledcích vyhledávání až 158 různých webů a jeho heslo „Všichni budou první“ bylo posléze zhudebněno vycházející popstar Ester Ládovou pod názvem „Oni mě tam nechtějí, však já se tam dostanu“…
Je SEO nafouknutá bublina?
Je a není. Jak už to v životě chodí, černobílá bývá jenom šachovnice a figurky na ní. Ani to ale neplatí absolutně a navíc pokud budete za součást šachového nádobíčka považovat i borce za stolkem s hodinami, objevíte velmi snadno celou škálu barevných odstínů. V dobách, kdy jsem se věnoval této ušlechtilé hře profesionálně, jsem narazil na soupeře s poeticky znějícím jménem Květoslav Květoň (fakt nekecám). Vynikal tím, že během leckdy dlouhých partií střídavě měnil barvy, všemožně se vrtěl a co bylo nejhorší – neuvěřitelně zrůdným způsobem se ksichtil. Dodneška si nejsem jist, zda tyto projevy byly známkou nějaké psychické poruchy či neurózy nebo dobře vykalkulovanou strategií, která častokrát slavila úspěch v podobě totálního znervóznění vyděšeného protihráče. Stejně jako se o to snaží řada fikaných „takySEO firem“. Ostatně Yuhů svým pohádkovým příspěvkem nejenže odhalil děsivou realitu, ale bohužel také zveřejněním bezva triku ukázal cestu výše zmíněným příštipkářům, jak z nebohého klienta bez námahy vyrazit těžce vydřené zlaťáky.
Shodou okolností jsem včera vedl zajímavý telefonický pokec se zástupcem podobné moderní firmičky. Mladý a sebevědomý hlas v telefonu mi s blazeovanou bohorovností tvrdil, že mi zajistí první místo v Google na zadané slovo a to za poměrně mrzký peníz. Vážně. Nic není problém, všechno známe, všechno víme, upravíme i kód webové prezentace, prostě brnkačka. No neberte to. Zvláště jste-li jako já jedinec absolutně nezatížený povědomím o internetových technologiích nebo nedejbože se znalostí tvorby webových stránek. Z obchodu nakonec sešlo především díky mé družce, která se naivně domnívá, že zkratka SEO představuje jakousi polozapomenutou výtahovou stranu a důrazně trvá na tom, abych splnil svůj dávný slib a pořídil ji mycí automat vyšší cenové kategorie (bez ABS).
Pokud vás zajímá můj vztah k SEO problematice, přečtěte si následujících pár bodíků. Je-li vám šumafuk, co si myslím, přečtěte si, co chcete.
- SEO je nekonečný boj s rozmařilostí a nevyzpytatelností fulltextových vyhledávačů, který málokdy mívá stálého vítěze a nikdy nekončí předáním hotového projektu. Seriozní webdesignerské firmy nebo studia si svých klientů váží a po zinkasování odměny si nehrají na mrtvého brouka
- SEO je z nejméně devadesáti procent dáno kostrou každé webové stránky, tj. zachováním sémantické čistoty a správné struktury prezentovaných dat a doplnění textů slovy, o kterých se klient domnívá, že je internetoví bloudilové budou hledat
- SEO není věda, ale spíše souboj mozků autorů vyhledávacích algoritmů a mozků nebohých webdesignerů, kteří občas, a dle mě naprosto oprávněně, považují božský Google za rozmazlenou starou pannu vybavenou nepochopitelnými vrtochy a zlozvyky
- SEO tu s námi je a dlouho bude a úkolem kvalitních webdesignerů je šířit mezi zmatenými klienty pravdivou a pochopitelnou osvětu
Což činím dnes a denně a důkazem budiž i tento krátký spotík.