Webdesign a grafické trendy
Nedá mi to a rozvířím staré a trochu vyčichlé, možná už zapáchající téma. Jak praví jeden náš špičkový český webdesigner, kterého nechci jmenovat, Pavel Kout:
„Grafika musí vyjadřovat účel webu a zároveň být doplňkem publikovaných informací, nikoliv primárním prvkem webu. Uživatelé preferují především rychlost a přehlednost stránek“
To je tvrzení podložené fakty, se kterým se nedá moc polemizovat. A když, tak těžko. Já bych si v dnešním delším spotu dovolil výše uvedenou citaci doplnit o pár svých postřehů. Ještě než spustím prodloužený tanec vět a odstavečků, hodlám vás upozornit, že navzdory všem svým zásadám budu trošku osobní. Především proto, že celé téma se částečně týká i grafičky, s níž více než rok úspěšně spolupracuji k plné spokojenosti své i k radosti a spokojenosti mých i jejích klientů. A týká se tím pádem i mě. Budu raději zase citovat, tentokrát zápis v návštěvní knize grafického studia ART-PGN Ivany Bednářové (zdroj příspěvku si jistě dohledáte, jméno autora uvádět nebudu, abych nenarazil. Ach, ten český alibismus. Pravopisné chyby jsem zachoval v souladu se zněním několika paragrafů autorského zákona):
„Dobrý den Ivo, nechci Vás nějak urazit, ale váš web mi vyrazil dech. Bohužel to nebylo v dobrém smyslu slova. Po přečtení celého guestbooku mi nezbývá než Vám poblahopřát. Nerozumím tomu jak jste to dokázala….tím myslím prodat ty návrhy co máte v referencích. Musíte mít neobyčejné osobní kouzlo, nebo něco jiného….ve vašem „talentu"to jistě není. Rozhodl jsem se napsat tento příspěvěk až po přečtení velkého počtu pochválných ohlasů na vaši práci. Ti lidé nejspíše nevědí o čem mluví. Např. Jacques … pokud nějaký člověk tvrdí že vaše výtvory jsou mistrovská díla je to opravdu napováženou. Opravdu mě mrzí že se na českém internetu stále najdou lidé (jako vy), kteří si říkají „profesionalové“ a svou neprofesionální prací připravují o práci ostatní. A to neberu v potaz zakazníka, který o vaší neprofesionalitě nemá ani tušení. Doufám, že si vezmete k srdci co jsem vám řekl a konečně otevřete nějakou tu „webdesignérskou knihu“ pak totiž zjistíte kolik chyb ve své práci děláte. Neříkám, že jste beznadějný připad, ale vaše stránky jsou designově 5-10 let out. Zkuste s tím něco udělat. Hodně štěstí…“
Nyní následuje poučení. Protože poslední dobou takových geniálních komentářů a přemoudřelých názorů na práci grafiků či webdesignerů potkávám více, než je mi libo, chtěl bych všem podobným šťouralům připomenout, že primárním úkolem všech grafiků (a potažmo webdesignerů), kteří se chtějí v řemesle uchytit a hlavně uživit, je vyhovět potřebám a přáním platících zákazníků. Věřte nebo nevěřte, ale drtivá většina mých klientů po shlédnutí jistě zajímavých galerií CSS Vault a CSS Beauty usoudilo, že takový web prostě nechtějí. Mě osobně dostali do kolen Američané (pro jeden velký server v San Diegu jsem dělal pár prezentačních webů), kteří trvají na deset let starých plastických efektech a chtějí cokoliv jiného, než nudný, stíny opatřený hranatý web, který je k nerozeznání od jiného nudného, stíny opatřeného hranatého webu. Jejich prezentace musí hýřit barvami, odvážnými vlnkami a spirálami, nestandardními barevnými kolážemi a rozměrnými fotografiemi. A befelovými efekty, abych nezapomněl. Nakonec jediné, co jsem jim dokázal vymluvit, byly nadbytečné flashové efekty a různé poletující animace. Ale byl to dlouhý, vyčerpávající a urputný boj.
Jistě, jsem první, kdo uzná, že existují trendy. Vždy se najde jeden génius, který nějaký prvek použije poprvé a zbytek průměrných se jím prostě inspiruje. Proč ne, život je takový a přestože podobná díla nejsou mým šálkem čaje (ani kávy), respektuji to. Nechápu proto, proč v české kotlině existují lidé, kteří nedokáží překousnout fakt, že je někdo úspěšnější a že jeho reference přibývají rychlostí blesku, zatímco jemu leží ladem, přestože produkují fakt cool a in a bezva super moderní Superdesign.
Když dovolíte, vrátím se zpět k úvodnímu citátu z webu WEBFace. Grafika opravdu není samoúčelným prvkem a při tvorbě vizuální podoby webu na zakázku vstupuje do hry především fakt, že zákazník hodlá prezentovat sám sebe v souladu s tím, co považuje za nejvhodnější. Ani na tom není nic divného a nepochopitelného a naší prací je v rámci zachování vlastní identity a sebeúcty vyjít klientovi maximálně vstříc. Samozřejmě v rámci možností. A v souladu se zásadami tržního hospodářství. Za dobu, co dělám weby za peníze, jsem si pro sebe ustanovil čtyři skupiny zákazníků, kteří mi zadávají tvorbu webové prezentace na základě:
- corporate identity
neboli způsob, jakým se firma prezentuje navenek, počínaje vizitkami a konče grafickou podobou webu. V tomto ohledu jsou nejhoršími zákazníky velké a zavedené firmy. Jakýkoliv nářek kritiků, že grafik odvedl svou práci špatně je pouze pláčem na cizím hrobě. Grafik jenom splnil přísné podmínky dané mu smlouvou. Klasickou ukázkou, jak špatně může dopadnout dodržování zmíněné identity je nový web Eurotelu, který je všechno, jenom ne snadno ovladatelný
- utkvělé představy zákazníka o konečné podobě webu
některé klienty prostě nepřesvědčíte, pouze je můžete nasměrovat lepším směrem. Jenže pokud se zákazník rozhodne, že jeho webová prezentace bude fialovo-červená s modrým písmem a v pravém rohu bude poletovat motýlek nebo jezdit výtah, maximálně ho můžete upozornit na rizika s přístupností a použitelností spojená, ale pokud dobře platí, sklapnete podpatky a pracujete. Konkurence je velká a banán nikdy nespí. Přičemž v rámci tvorby se snažíte hrůzyplnou představu alespoň trochu zušlechtit. Načež svůj podíl na výsledném fiasku zatlučete
- záměru klienta být v rámci českého internetu výjimečný
netradiční grafické vylomeniny a tím pádem kodérské hlavolamy jsou také věcí, kterou nemám v oblibě, ovšem ani tomu se leckdy nevyhnete. Tito klienti mají vyhraněnou, leckdy už namalovanou a v barvách zpracovanou představu a jsou ochotni se s vámi do krve pohádat o každý pixel, který vám uteče mimo určený prostor. Já osobně se takovým klientům vyhýbám, protože jsem výběrový webdesigner a nedělám svou práci pro peníze. Ale grafik, který živí rozvětvenou rodinu čítající nezaměstnaného strýce, kočku s ruským rodokmenem, patnáct králíků a českou kuchyni milujícího manžela nebo manželku, si prostě vybírat nemůže
- představy zákazníka který ji ale nedokáže formulovat
a tím pádem vlastně neví, co chce. Tak to nechá na firmě, o které zaslechl, že je kvalitní a jistě splní jeho představy. Osobně si takové zákazníky hýčkám, protože mi dávají volnou ruku. Jsou zlatí a milí, ale také náchylní naletět vyžírkám a podvodníkům, kterých se pohříchu potuluje v české internetové džungli požehnaně.
Taková je praxe grafika a webdesignera a věřím, že ostatní kolegové mi dají za pravdu. Vzdechy a výkřiky všech, kteří jsou fakticky cool, mě nechávají chladným a myslím si své.
Tak jsem tady
Pro znalce – nadpis spotu je téměř doslovnou citací velmi roztomilé písničky zpívajícího barda Vlasty Redla. Nejsem sice ještě ve stavu zabývat se blogováním dějinotvorných událostí, mé zážitky z Kréty se prozatím povalují v rozpracovaném stavu na stodvacetigigovém disku a den má stále jenom čtyřiadvacet hodin, což je po čertech málo, ale hlásím, že jsem přítomen.
Jako bonbónek navíc bych tímto chtěl poslat narozeninovou gratulaci nestorovi českého internetu a neúnavnému pedagogovi, který se dnes a denně stará o líheň nových, mladých, nadějných webdesignerů, kodérů ba i programátorů.
Pokud nevíte o kom je řeč a kdo dnes slaví sice nepříliš kulaté, přesto významné životní jubileum, prásknu, že se jedná o Dušana Janovského, známého na české síti pod roztomilou přezdívkou Yuhů.
Tož Dušane, přijmi od mě (a také od Honzy Biena – největšího českého Mravence, který se, dle jeho tvrzení, dodnes nezmohl na vlastní emailovou schránku) srdečnou gratulaci a přání všeho nejlepšího do dalších desítek let.
A také přijmi jednu dobře míněnou radu – začni si spořit na důchod. Jistota je jistota a na růže, jak známo, není spolehnutí. I kdyby se jmenovaly jinak.