Podivné marketingové praktiky webdesignerských firem
Dovolte mi čtyři krátké odbočky, než se dostanu k vlastnímu tématu, a dalo by se říci, dřeni dnešního spotu. Především – nevypil jsem ani sklenici Modrého Portugalu. Za druhé, četl jsem a považuji dodnes za bibli marketingu knihu, která je na českých eshopech tak trochu neprávem přisuzována jedinému autorovi, přestože základní a geniální myšlenky do ní vnesl člověk nesoucí ženské jméno Cyril Mary Kornbluth . Za třetí zdravím Dera, který dnes ještě neví, že zítra mu expresní poštou dorazí kniha, kterou díky jejímu jedinečnému slohu, brilantnímu humoru a bezchybné překladatelské práci považuji téměř za učebnici copywritingu. Vtáhne vás do děje a nepustí. Kromě jiného. Čtvrtou věcí je fakt, že jsem zakázal ke svým blábolům komentáře. Prosím všechny čtenáře, nezkoušejte vkládat svůj pohled na věc. Nejde to. Nedělejte to. Nemá to cenu. Je to zbytečné. Bude nový Blábolník.
Ale vraťme se k tématu. Letos už podruhé se mi telefonicky ozvala webdesignerská firma s nabídkou tvorby nového webu. Být to poprvé, mlčím, a můžete se raději dívat na Columba. Ale podruhé člověku zvědavost nedá, znáte to z vlastní zkušenosti. Kupříkladu – první nečekaná erotická zkušenost může stát za prd, ale podruhé se už může jednat o výjimečný a celoživotní zážitek. Dokonce s tou samou ženou. Vždy záleží na momentální situaci a především – jak to říct – na kvalitním průzkumu trhu. Obecně řečeno, někdo vám dá a někdo ne. Rozlišit, kdo je kdo, je právě tím, co z vás buď učiní chudého asketu nebo bohatého marketingového specialistu.
Knihu „Obchodníci s vesmírem“ jsem zmínil zcela záměrně a kdo z vás ji nečetl, měl by tento závažný vzdělanostní prohřešek napravit. Jde totiž o to, že marketing se musí dělat chytře. S přehledem a se znalostí věci. Proto mě dost překvapilo, když se mi vemlouvavý a mladicky znějící hlas snažil vnutit výrobu nových webových stránek, aniž by si vůbec ověřil, že už celkem kvalitní a hlavně obchodně úspěšné stránky spravuji (aby to jiné obchodně úspěšné firmě nebylo líto, Seznam.cz se chová podobně). To je první zásek do průšvihové pažby profesionální firmy, která, nestydím se to říci, bezostyšně tyje z neznalosti zákazníků, kteří o tvorbě webu vědí asi tolik, jako my všichni o výrobě Viagry. Pochopíte, až na konci příspěvku dodám odkaz. Možná.
Víte, jsem zvyklý na ledaccos. Denně mi asi jako každému z vás zvoní Bellův přístroj s nepřekonatelnými nabídkami, naposled od firmy TELE2 s nabídkou, která se neodmítá. Fakt levné telefonování. Bohužel, ta slovensky mluvící slečna netušila, že nabídku jmenované firmy využívám už skoro čtyři roky. A tak se ptám, co je špatně. Jsem mamlas já, nebo obchodní oddělení věhlasné firmy?
Zvědavost ale zvítězila nad soudností a rozumem a tak jsem se vydal na prohlídku úctyhodného počtu referencí webdesignerské firmy, která mi nabízela fakt dokonalé zpracování webových stránek. Všechno umí, všechno znají a všichni jsou spokojení. No budiž. Kdo by nechtěl být spokojený, že? Nedávno jsem se ptal své družky, zda je se mnou fakt spokojená. Klasický marketingový direkt, na který se těžko odpovídá. Když řeknete, že ne, urazíte tazatele. Řeknete-li, že ano, bude mu to připadat podezřelé. Pokud se vám něco podobného stane, vyřešte to stejně jako má přítelkyně a prostě řekněte: “Myslím, že benzín je dneska fakt drahý. Navíc těch pětatřicet stupňů v neklimatizovaném baráku je katastrofa. Chtělo by to bazén. Ale představ si, „ povídá, „že bys mě neměl. Umřel bys hlady. Aha!“
Možná je problém jinde. Možná, ale jenom možná, lidé považují internet za výtvor Copperfieldovy magie a nechápou souvislosti. Že je celá webová legrace stojí nezanedbatelné peníze bez jakéhokoliv finančního přínosu je holý fakt, který nutí nás, poctivé pracanty k otázce. Má smysl se peklovat třicet dní s webem o šesti stránkách jenom proto, aby majitel byl spokojený, že mu řekněme jednou měsíčně jeho vyvzdorované, a leckdy tvrdě zaplacené webové dílo, přinese alespoň minimální zisk vyjádřený třeba v českých korunách?
Odpovězte si sami. Ale vězte, že každé řemeslo má zlaté dno jenom v případě, že mu propadnete. Že ho považujete za své životní poslání. A že to vše neděláte jenom pro peníze. Chcete prostě lidem pomoci tím, že znáte v dané oblasti víc, než oni. Ale pokud chcete zůstat u webdesignu, nikdy zákazníky nepodvádějte. Nevyplatí se vám to a vrátí se vám to třeba tím, že nějaký bezejmenný Plaváček napíše tento urážlivý spot. Ostatně, kdyby mi sebevědomý zedník postavil garáž bez vrat, asi bych nebyl nejšťastnější. Fakt ale je, že bych to zjistil až v okamžiku, kdy bych potřeboval zaparkovat zbrusu nový automobil.
Takže – skoukněte portfolio firmy, která mě dvakrát telefonicky tento rok oslovila a kterou pro jistotu ani neodkazuji. Udělejte si závěr sami. A opakuji. Nezkoušejte vkládat komentáře. Nedělejte to. Nejde to. Je to zbytečné. Bude nový Blábolník.
Mimochodem, všimli jste si, že Columbo nemá jméno? Viděl jsem všechny díly a všude mu říkali “poručíku“. No řekněte sami, není to chytrý marketingový tah zaměřený na lidskou vlastnost zvanou zvědavost? Co když mi to v příštím díle prozradí, ha?
P.S.
Málem bych zapomněl. www.webczech.cz.
Webdesign je mrtev. Ať žije král.
Není to tak dávno, hrubým odhadem plus minus sedm hodin relativního času, vedl jsem velmi znepokojující rozhovor s dosud platným, ale nikoliv doživotně jmenovaným, šéfredaktorem jednoho z nejlepších českých internetových webzinů.
Víte, nenechám se snadno vystrašit. Vlkovy zuby ve světoznámé pohádce o děvčeti, které navzdory zdravému rozumu pochodovalo po pustém a černočerném lese a roznášelo sladkosti a dobroty invalidním důchodkyním, mi přišly k smíchu, protože jsem už zamlada na zapřenou viděl Draculu. I noční můra z ulice zvané Elm Street mě zanechala v pohodě a popravdě řečeno, poprvé jsem se doopravdy vyděsil až v roce 1989, kdy zdaleka nebylo jisté, jestli nám nějací rudohlaví nenasytové náhodou zase nepřijdou na pomoc.
Když jsem ve svém posledním spotu ohlásil konec jednoho fakt zajímavého weblogu, netušil jsem ještě, že nemlich stejný tragický konec může potkat i místo, které pro webdesignery znamená asi totéž, co pro pravověrného muslima Mekka. Minimálně jednou za rok tam prostě musíte. Jinak budete zatraceni. A poznáte, co je peklo. I když naši milovaní meteorologové nám něco blízkého peklu připravili na letošek. Myslím, že pokud peklo vypadá jako současné léto, beru raději nebe, i když je tam nuda. Andělé jsou totiž prý bezpohlavní.
Zvykl jsem si, že litr benzínu mě vyjde téměř na třicetdva korun. Mávnul jsem rukou nad vysokou daňovou zátěží, protože nikdy v lidských dějinách to nebylo jinak. Umím překlenout i okamžiky, kdy má družka navzdory přírodním zákonům menstruuje i čtyřikrát do měsíce, což z původně pravidelných erotických hrátek učinilo něco podobného výhře ve Sportce. Nebo Bingu. Ale fakt, že z legendárního Intervalu.cz se má stát lehký a čtivý magazín, přinášející především a výhradně lehké erotické povídky (to je prosím citát), mne nemůže nechat chladným.
Když jsem pátral po důvodu, dostalo se mi dvou odpovědí. Peníze. Bloggeři. Ano, přátelé, je to tak. Interval.cz se potácí v červených číslech. A příčinou celého neštěstí jsme my, bloggeři. Jakkoliv se mi označení blogger příčí a jde mi proti srsti, uznávám, že ti největší šéfové a nestydím se říci, byznysmeni, mají pravdu. Bloggeři jsou totiž banda, která zadarmo píše to, co by mělo být k dispozici výhradně za peníze. Mor na ně.
Webdesign je tedy asi mrtev. Není totiž o čem psát. Nic se neděje. Matrjošku zvládají už děcka základní školou povinná a žádný hack jim není cizí. Navíc díky přístupu gigantické softwarové firmy a nesmírné zkostnatělosti organizace, která vznikla z ušlechtilých důvodů a která si vytkla za cíl posunout web o krůček nebo o dva dál a jež si říká velmi podobně, jako legendární český agent, který zprznil vše, k čemu se v dobré víře nachomýtl, mizí a ztrácejí se užitečné weby. Nic nového nevzniká, nic starého také ne a Chamurappi se potutelně pochechtává a tváří se nenápadně asi jako Sibyla, která předpověděla Prahu, ale už ne Viktora Koženého. Nebyla to její chyba.
Prostě, ať chceme nebo ne, časy mění. Rád si přečtu lehkou erotickou povídku, která zaviní, že jinak celý den ladem ležící a zhusta nepříjemně se ve zbytečně vypasovaných džínách potící mužství, vstane z mrtvých. Nemám nic proti lechtivým obrázkům. Ale zánik Intervalu.cz prostě nedopustím, kdybych měl držet hladovku (nebo jedlovku, to podle okolností) u sídla majitelů firmy, kteří si také z ušlechtilých důvodů kdysi v dřevních dobách vznikajícího českého internetu vetkli do vínku za cíl zušlechtit celý český internet a naučit webdesignery dělat webdesign. Stejně jako Jaroslav Žák svého času prohlásil, že úkolem školního předmětu zvaného český jazyk, ať to zní jakkoliv podivně, je naučit Čechy česky.
Vypadá to, že dochází k situaci, kterou jsem nic zlého netuše předpověděl už kdysi dávno. Ano, je to tak. Časy se mění. I peníze a měny se mění. Ale člověk? Člověk zůstává pořád stejný. Což je také jediný důvod, proč nikdy není lépe, ale vždycky je hůře. Nebo naopak, ale to už je úvaha, která patří do hájemství sci-fi. kterou právě, pro potěchu svou i svých případných sedmi čtenářů, píši. A v okamžiku, kdy zjistím, co udělat se zamilovaným mimozemským knězem, tuto knihu i vlastním nákladem vydám.
Ale mezitím mě najdete sedět tam, kde se byznys stýká se základní lidskou potřebou vědět. Ať hladovka či jedlovka, věřím, že webzine, který ze mě webdesignera udělal, bude žít dál.
Amen.
Tři zásadní webdesignerské události. Malý kvíz.
Pětatřicet stupňů panujících ve stínu vás může motivovat různě. Záleží na nátuře a místu uložení tukové zásoby. Mě motivovalo k sepsání dnešního příspěvku a protože navíc panuje klasická okurková sezóna, rozhodl jsem se, že stojaté vody českého internetu trochu rozvířím a sdělím vám, co se má tajná služba dozvěděla. Letos, a to v rozmezí pouhých několika dnů, dojde ke třem zásadním událostem, které zřejmě navždy změní podobu a tvář českého webdesignu. Vezmu je popořadě:
1. z českého internetu navždy zmizí oblíbený a lidem webdesignerským vyhledávaný weblog a nebude sám
2. uskuteční se akce, kterou pracovně a prozatímně nazývám PWP, za účasti jmen i těl k těmto jménům náležejícím a která v českém webdesignu znamenají zhruba totéž, co Gagarin mezi kosmonauty
3. velmi známý webdesigner už podruhé po téměř dvacetileté pauze vstoupí do posvátného stavu, kterému se říká manželský a to zejména, jak jsem se doslechl, z důvodu optimalizace daňové zátěže
Vše výše zmíněné se odehraje v měsíci, který z historického hlediska představuje zhruba totéž, co jmenované tři očekávané události. V září. Což, jak sami uznáte, je měsíc světodějný, ve kterém se rodily státy a umírali panovníci. Zejména ti čeští. Moravané prominou.
Vaším úkolem v této celkem nudné době je odpovědět správně alespoň na dvě otázky. Nemusíte se pouštět do obsáhlých rozborů, postačí zodpovědět správně alespoň dva dotazy. První a třetí. O kterého člověka se jedná, přičemž nepředpokládejte, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Bod číslo dvě vám objasním alespoň v mlhavých obrysech a vám zbývá jenom uhodnout kdy a kde se akce koná. Každý z vás, kdo se trefí, bude se všemi poctami oficiálně pozván na PWP. Letos. V září. Pokud nevíte, co zkratka PWP znamená, je to škoda, ale za lahvinku Modrého Portugala se mohu stát sdílnějším a leccos prozradit. Datum a místo konání události z bodu tři určitě snadno uhádnou především pravověrní Prajzáci.
Pokud má paměť sahá, ještě nikdy v dějinách českého internetu se neuskutečnila akce, na níž by se všichni zúčastnění těšili a která bude hostit tak zvučná jména, že jenom jejich prostým vyjmenováním bych zaplácal půlku dnešního příspěvku. Zároveň s tímto oznámením, protože vím, že všichni pozvaní můj skromný Blábolník čtou, jim takto veřejně dávám na vědomost, že podrobnosti o chystané akci se dozví nejpozději během příštího týdne a doufám a věřím, že nikdo z nich nepohrdne tím, co jsem jim alespoň v hrubých rysech nastínil a co je opravdu čeká. A nemine. Zdravím tímto svého milovaného kamaráda Jirku Chomáta, který, jak jsem se doslechl, onemocněl jednou z dlouhé řady civilizačních chorob. Jmenuje se to latinsky nemakačenkémie, tuším.
A to je pro dnešek vše. Pokud máte pocit, že chybí pointa, jednu vám dodám, i když patří k úplně jinénu spotu.
Jmenuje se krátce: Plaváčkova rada, jak proplout životem snadno a bez nesnází a přitom nikoho neurazit a dokázat, aby vás lidi měli rádi, i když vás v životě neviděli, protože kdyby vás v životě viděli, asi by vás neměli rádi anebo naopak a zní takto:
Nikdy neříkej někdy a někdy neříkej nikdy.
P.S. Trpíte-li dojmem, že nelze přidávat komentáře, pak se nemýlíte.¨
P.P.S. Trpíte-li naopak dojmem, že komentáře přidávat lze, pak se nemýlíte vy, ale vlastník tohoto weblogu.
Tak nám zabili Mravence
Kromě toho, že mravenci jako takoví jsou velmi podivuhodní tvorové a chovají se v nádobě, které se odborně říká formikárium, což jsem netušil, jsou také nedílnou součástí zajišťující rovnovážný stav naší přírody. Zašlápnete-li jednoho mravence, nestane se v zásadě nic podstatného, zmizí-li ovšem v nenávratnu celé mraveniště, lze hovořit o katastrofě s nedozírnými důsledky.
Vypadá to, že kniha o CSS, jejíž vývoj provázely nečekané okolnosti a která se nám pomstila chybou na přebalu, si vybrala další oběť. Z českého internetu zmizelo celé Mraveniště a to včetně oblíbeného a svým způsobem jedinečného Stříbrného jehličí. Vypadá to, že kniha se stala skutečně prokletou a stejně jako legendární diamanty sebou přináší jenom neštěstí, smutek a ztráty.
Osobně jsem uronil celkem sedmnáct slaných a jednu sladkou slzičku, vypil láhev Modrého Portugalu a usoudil, že český internet se pomalu, ale jistě mění. Otázka, zda k lepšímu či horšímu, je bezpředmětná. Obecně se sice ví, že vstanou noví bojovníci, ale přesto mě zánik mravenčího světa dost mrzí.
Ale možná nebude tak zle. Jak praví klasik: „… každý den něco překrásného končí a každý den něco překrásného začíná“.