Když se žení webdesigner

Když se žení webdesigner, jedná o téměř stejnou událost, jako když do svazku posvátného vstupuje kupříkladu zedník. Nebo instalatér. I lešenáři prý mívají pěkné svatby. Jeden rozdíl by se ale přesto našel a ten je dán právě nezáviděníhodnou webdesignerskou profesí. Alfou a omegou naší existence, ať se nám to líbí nebo ne, jsou totiž tři základní atributy – nalezitelnost, použitelnost a přístupnost. Chtě nechtě jsem nemohl při rozhodování, s kým strávím dobrovolně zbytek života, výše zmíněné vlastnosti ignorovat. Došel jsem k závěru, že žena, která se za mě vdává, byla překvapivě snadno k nalezení a to především proto, že byla dobře přístupná a jak se záhy ukázalo i bezvadně použitelná. Zkrátka měla vše na svém místě. Takový malý webdesignerský sen. Mimochodem – překvapila mě jedna významná a nelogická češtinářská nespravedlnost. Muži si berou ženy a tudíž se žení. Potud je vše v pořádku. Ale když si žena bere muže, tak se vdává, což mi přijde stylisticky nesolidní. Žena by se měla mužit, no ne? Ale to jsem odbočil a odbočím ještě jednou.

Důvod, proč tento příspěvek čtete, tkví v okolnostech, které se narodily zcela nezávisle na mé vůli. Budu citovat: „…jedné osamělé noci jsem tak přemýšlela, jak, kdy a kde akci udělat… a v průběhu svýho přemejšlení jsem, už ani nevím jak, doserfovala na Plaváčkův blábolník. Byla jsem nadšená, že se na mém oblíbeném weblogu objevil nový příspěvek… ale po jeho dočtení jsem se téměř rozbrečela – byl, je a bude totiž poslední:(“. Místo, kde jsem tyto řádky našel, vám samozřejmě představím, protože, a přiznávám to rád, mě dojaly. Donutily k zamyšlení. A také k přehodnocení mého zásadního postoje, že už nenapíšu ani řádku. Nejde to. Zklamal bych čtenářku, kterou jsem sice v životě nikdy neviděl, ale která můj skromný Blábolník považuje za dobré místo k životu. Což kromě jiného dokazuje, že člověk nežije ve vzduchoprázdnu a pokud alespoň jednou v životě, byť nevědomky, někomu udělá radost, musí tak činit stále dál. Nesmí přestat. Dokud to jen trochu jde.

Takže jsem zpátky zároveň s oznámením, že se žením. Stejně jako výše uvedený lešenář. Jo. Dovoluji si vám tímto oznámit, že karlovarský floutek a lázeňský povaleč přezdívaný Plaváček dne 28. září tohoto roku nastoupí na loď směřující k přístavu nazývanému trochu cynicky „Společná smrt“ po boku se záchranářkou, která sice nevlastní tělesné vnady zvící rozměrů legendární Pamely, ale vlastní něco jiného – přístupnost a použitelnost. Víc od života asi obyčejný webdesigner chtít nemůže. A ženy – nevěšte hlavu. Existují i přístupní a použitelní muži. Nehledejte je ale v půl druhé ráno v zakouřeném baru nevalné pověsti. Tam se vyskytují výjimečně a spíše omylem.

Myslím, že společné foto nám sluší i když, a to uznám jako první, je jako svatební oznámení trochu netradiční.

Ale takoví bývají webdesigneři.

Divní.

25. 9. 2006 18:06 – Trvalý odkaz – Komentáře (0)

Nové cesty webdesignu

Jedenáctisloupcový layout se během víkendového Potlachu ukázal jako neřešitelný oříšek a to i pro mozky, pro něž je matematika a kodéřina denním chlebem. Přestože na počátku sobotního rána vrchní žonglér Brbla prakticky dokázal, že dělit nulu nulou je v podstatě brnkačka, v neděli ráno se mu už jedenáctka vzpírala velmi vehementně a nakonec se ukázalo, že ta mrška patří k číslům, které ať už je dělíte či násobíte čímkoliv, vždy vám vyjde čtyřicetdva. Zajímavé.

Tolik jenom na vysvětlenou, proč vám dnes princip tvorby fluidního jedenáctisloupcového layoutu neobjasním. Mnohem zajímavější téma totiž nakonec vzniklo omylem a do předem připraveného plánu se vloudilo tak trochu nedopatřením. Původcem změny přednáškového itineráře byl Jirka Chomát, který se kupodivu celý den choval až nápadně nenápadně, přičemž po příčině jsem do hloubky nepátral. Každopádně jeho veřejné vystoupení sestávalo ze zhruba patnáctiminutového zarytého mlčení, což byl jeho způsob reakce na to, co si myslí o poslední módě toulající se světovým a českým internetem, které se říká kdovíproč PodCast. Český ekvivalent byste asi hledali marně, ale myslím, že PodKec zní taky celkem vkusně. Alespoň se to rýmuje.

Naopak šťastnou ruku při výběru účastníků jsem, při vší skromnosti, prokázal já osobně, když jsem řešením živelně vzniklé fronty na excelentní vepřový guláš pověřil odborníka z nejpovolanějších, machra na přístupnost Davida Špinara. Přesto se ale našli jedinci, kteří měli problém trefit na určené místo a pro ně, jako záchranný kruh, fungoval odborník na vyhledávání Marek Prokop. Jako tlumočník do češtiny pro ty, co v životě neviděli guláš, a také jako ukazatel správné cesty se pak osvědčil Vašek Štrupl, který každému příchozímu cestou rozdával bezchybně copywritingsky zpracované letáčky, takže nikdo nakonec nezabloudil. Upřímně řečeno, vidět tyto tři velikány českého internetu v praxi byl zážitek na celý život a to nejsem žádný mladík. Prakticky a v reálném čase totiž dokázali, že přístupnost a SEOlogie nejsou žádné prázdné pojmy, ale najdou i veskrze praktické využití. Svou záslužnou činností ale také bohužel prokázali (vědci už dávno objevený fakt), že úloha čichového smyslu člověčenstva jako takového se vytrácí mílovým tempem. A tak nakonec první, kdo dorazil ve správnou dobu na správné místo byl Vilém Málek, který byl přítomen na Potlachu pro jistotu už den předem a vybaven posledním modelem dotykového Čehosi se zabudovaným GPS a náhradním čichovým orgánem a ruku v ruce se zastaralým, ale funkčním ešusem, potrestal dvě porce skvělé pochutiny jak první. Jo, časy se mění.

Přestože všichni zúčastnění na celou akci pěli jenom chválu, jeden drobný šrám na jinak dokonalé organizaci přeci jenom utkvěl. Ano, tušíte správně. Legendární a pověstmi opředený La Trine místo své předem ohlášené přednášky na téma „Já a Ministerstvo informatiky“ zcela pohořel a navíc ještě donutil hlavního organizátora, tedy mě, potupně v eroticky laděném tandemu tancovat u mírně zkorodované železné tyče na slzotvornou píseň jednoho z bratří Nedvědů, čímž dal zcela zřetelně najevo, co si o jmenované instituci myslí. Jenže mi také vyrobil, a já doufám, že zcela chtěně, nebetyčnou ostudu. Věřím, že video z tohoto jedinečného tanečního výstupu bude prohlášeno za závadné a jako takové nebude nikdy a nikde zveřejněno. Pokud se ale naopak stane opak, pak se naopak může stát úplný opak, totiž že naopak místo ohlášeného řešení další kvízové otázky bude vše úplně naopak. Inu, uvidíme. Nebo naopak.

Nakonec nejtišším a nejnenápadnějším účastníkem Potlachu byl Pavel Kout, který hned na začátku prohlásil: „Jsem rád, že vás vidím“. Zmíněné tvrzení se v neděli ráno ukázalo jako bezpředmětné, protože na konci akce se pro jistotu každému z nás došel osobně představit a především vyzvědět, co jsme vlastně zač. Nevyzpytatelné jsou cesty sídla, které si říká Tvář webu.

Avizovaný mimozemšťan (a tím pádem ani jeho přednáška) nakonec nedorazil a to ze zcela prozaického civilizačního důvodu. Mezi Aldebaranem a Bílou Labutí na MeziGalaktické Frfnici (mnohem lepší dálnice) došlo u malé a bezvýznamné planetky zvané Webylon k hromadné srážce sedmi nadupaných hvězdoletů a v důsledku toho, a také vinou neschopnosti InterGalaktické policie, jsme se skutečně podnětné přednášky nedočkali, protože pozvaný mimozemšťan vyplňoval sedmsetosmistránkový protokol v jazyce Ufi-Gufi o tom, jak vlastně k této nešťastné události došlo. Odpusťte nám to.

Anebo úplně naopak. V okamžiku, kdy jsem věren přísloví, které praví, že kapitán opouští loď jako první, protože někdo se prostě musí zachránit, zaslechl z přítmí nedělního rána hlasy znějící lehce rozechvěle a pravící, že z víkendové události by se měla stát každoroční tradice, prostě jsem lidsky zklamal a zbaběle prchnul. Zklamu dnes asi nejen všechny potlach-účastníky, ale také vás, mé ctěné čtenáře, kterých si vážím víc než křenu dodneška přežívajícího na místě, kde by to nikdo nečekal. Nic podobného se totiž už nikdy neuskuteční.

Důvod je jednoduchý. Máte-li opravdu, ale opravdu výjimečnou vzpomínku na to, co se vám kdy v životě stalo, měla by, a to platí všeobecně, být za každých okolností jenom jedna jediná. Bude-li jich totiž povícero, rozmělní se. Ztratí své kouzlo. Přijde o magii neopakovatelného zážitku a stane veskrze nudnou a všední událostí. Všichni známe Dallas. Ne. To, co lidstvo opravdu žene kupředu, je právě kouzlo nového a nepoznaného. Podruhé? Nuda.

To nejméně důležité nakonec. Tímto příspěvkem, ať se vám to líbí či ne, Plaváčkův Blábolník končí a tímto příspěvkem se s vámi loučím. Což budiž odpovědí na další kvízovou otázku.

Věřím, že za těch pár let, kdy jsem svůj weblog s radostí psal, byl jsem vaším dobrým přítelem a spojencem a když už jste v mých příspěvcích nenalezli poučení, doufám, že jste se alespoň dobře pobavili. Čímž jste jako mí věrní čtenáři mimo jiné dokázali, že se nepotuluji na světě tak úplně bezprizorně a pokud někdo z vás bude mít chuť, může se dostavit příští rok na jaře na jedinečnou konferenci, kde budu figurovat (na mé výslovné přání) jako jedinečná komická vložka. Více se dozvíte na Intervalu.cz. Ale možná ne.

Kdo ví.

Plaváček v.k.

4. 9. 2006 18:50 – Trvalý odkaz – Komentáře (0)

PWP 2006 aneb odpověď na jednu z kvízových otázek

V jednom ze svých minulých blábolů jsem předložil široké webdesignerské obci tři záludné otázky, na které bohužel nikdo neodpověděl správně. Je tedy na mě, abych vše uvedl na pravou míru a v dnešní slavný den vám prozradil řešení jedné z kvízových otázek (na ostatní dojde řada později). Ta zněla, pokud se nemýlím, co je to PWP.

Vysvětlení je prosté, až to bolí. Jedná se o akci, kterou vymyslel Pavel Kout a protože je mužem geniálním, zůstal fikaně v pozadí a organizací Prvního Webdesignerského Potlachu pověřil mou maličkost. PWP se koná počínaje dnešním dnem na blíže neurčeném místě a zabere celý víkend. Osobně se těším na všechny, kdo mé pozvání přijali a věřím a doufám, že víkendové posezení u žejdlíku oroseného piva a grilovaných specialit, jež s láskou sobě vlastní připraví sice bezejmenný, ale o to vyhlášenější kuchař, bude přínosné nejenom pro zúčastněné.

Probírat se totiž budou, kromě jiného, závažná témata cloumající českým webdesignem a budou se hledat nové cesty, jak z poměrně chudé a světem opomíjené zemičky učinit webdesignerskou velmoc. Přehled základních přednáškových témat myslím hovoří za vše:

  • Úloha mimozemšťanů v českém webdesignu a jejich vliv na schodek státního rozpočtu
  • Všichni budeme Yuhů (reakce na příspěvek Filipa Rožánka Všichni budeme Yahoo)
  • Obloučky, jejich vliv na použitelnost webové prezentace a stanovení jejich optimálního poloměru
  • Je blogger opravdu člověk ? (vyvrácení zažitého wagnerovského mýtu, že někteří bloggeři jsou nadlidé)
  • Závažné odhalení – je La Trine hlásnou troubou ministerstva informatiky?
  • Má jedenáctisloupcový layout opodstatnění?
  • Zviditelnění českého webdesignu odmítnutím platformy Web 2.0 a přímý přechod k technologii nazvané WebWC 3.0

A tak dále a tak podobně. Že půjde o skutečně podnětné myšlenky a úvahy dokazuje seznam účastníků této jedinečné webpárty:

Vrcholem víkendového Potlachu pak bude rozdělení pamětních plaket těm, kteří se nejvíce zasloužili o rozkvět českého webdesignu. Což přeloženo do češtiny znamená, že se všichni účastníci vzájemně poplácají po ramenou a až do příštího Potlachu se v poklidu rozejdou do svých pracoven.

O průběhu akce a zejména o jejích výsledcích vás budu samozřejmě informovat.

1. 9. 2006 10:18 – Trvalý odkaz – Komentáře (0)

Nabídka blábolů

Odkazy